pondělí 22. dubna 2013

O běhání, hudbě a jak jsem se ztratil...

V pátek jsem to zabalil v práci dříve, nakoupil asi 25 kg masa pro ty naše šelmy, pak asi 5 kilo zeleniny pro nás, doma potrápil Fanouše (už je mu lépe, horečky jsou dole) a jen co mu spadly víčka nazouvám mé běžecké kecky. Je 26 let a pokouší se o mě mrtvice . Vybil se mi mobil = přehrávač. Chci ho dát na nabíječku. Koťata překousala kabel. Chce se mi brečet. Najednou zjišťuji, že moje běhání je založeno na hudbě. Prostě běhání bez hudby, to je pro mě jako svíčková bez knedlíku. Začínám panikařit. Míša šeptem říká: ,,Tak prostě poběžíš bez", a přitom má výraz, jako že to snad nemyslím vážně, takhle jančit. Na chvilku mě to napadlo, pak zas, že na to raději kašlu, že budu doma. Rychle se vzpamatovávám. Ještě v HK jsem tehdá někde viděl Míši starou MP3. Sice už tenkrát povídala, že nefunguje, ale naděje umírá poslední. Ani se neptám, kde by mohla být. Jdu na "jisto". Krabice s elektornickým bordelem v roubence. Je tam! Ještě, že jsme Fanoušovi koupil ty baterky do hrajícího zajíce. Zastrkávám baterku, mačkám tlačítko POWER. Hello! mě vítá na obrazovce. Skoro slzím radostí. Zastrkávám jack od sluchátek. Nic. Ticho. No doprdele, co to je? Lomcuju s konektorem všemi směry, zapraskání a hraje jedno sluchátko. Ale pod podmínkou, že na konektor tlačím z boku palcem. To vydržím. Sakra co to hraje, u toho běhat vážně nebudu. Vkrádám se do světnice, zapínám počítač (jako když startuje stíhačka), Míša mě sjíždím pohledem říkajícím, že jestli ho vzbudím, tak mám po běhání a budu uspávat. Nahrávám jedno album, sakra to je rychlost - zbývá 5min 30s, njn starší technika. Ha už to je, jde se na věc. Vybíhám. Běží se krásně. Na co mám audiofilní sluchátka, když mi hraje jen jedno. Jsem sám sobě pro smích. Po deseti minutách se přehrávač vypíná. Snad ne. Zapínám, krotím koncovku, hraje dál. Asi nějakem fór. Ještě asi třirát se to opakuje. Dobíhám, vypínám hodinky - 36:00. No hezky, jsem spokojen. Jde se makat na zahrádku...

Sobota byla opět vařící, pečící, hlídací. Neděle byla makací. Opěr hakujem na budoucí zahrádce, dostává to konečně trochu podobu (o ní příště). Večer jsem celkem utahán, ale běhat se půjde. Obhlížím na mapách nějakou lehčí, rovinatější trať. Dnes to nebude o čase, ale tom jít si vyklusat a udržet v nohách těch pár kiláků.

Neplánovaná trasa...
František spí, beru do ruky MP3, nacvičeným pohybem přitlačuji konektor, na druhou ruku přidělávám čelovku, blikám a vybíhám. Sice ještě světlo je a bude, ale jsem zodpovědný rodič/běžec. Je krásný nedělní podvečer, Slnko svítí a já vyklusávám. Když to mám otáčet, cítím se svěží a tak si říkám, že to vezmu ještě kousek dál. Cesta se začíná celkem naklánět proti mě, ale pořád to jde celkem zlehka, OK oběhnu tu komunistickou hrůzu na kopci a valím dom. Cesta mě vede, ale někam dolů z kopce. Při pohledu na ceduli Pecka - Staňkov začínám tušit, že jsem někde blbě uhnul. Když stoupám k Hradu Pecka začíná se pomalu smrákat a vím, že domů to je ještě cca 7 kiláků = cca 35 minut. Dobíhám dosti potmě, nohy sice cítím, ale zaháním to koncentrací na nesmyslné texty, v nohám 14,2 km a čas 1 hod 14 minut a 10 vteřin. Paní domácí ani nezaregistrovala, že jsem měl být dle plánu dávno doma.

Ve finále to byla skvělá trasa. Krásný výhledy, krásně členitá. Myslím, že ji zařadím do playlistu.

2 komentáře:

  1. Sluchátka pří běhání chápu za nezbytná ve městě, kdy pomáhá, když běžec takto přehluší okolní dopravu a monotonní dopady na asfalt. Při běhání v přírodě jde naopak o prožitky, kdy se o ně může částečně ochudit, když nemůže použít tak důležitý smysl jako je sluch.

    Česnek

    OdpovědětVymazat
  2. Ono o prožitky jde v přírodě, což bych pochopil, slyšet bzukot hmyzu, zpívající ptáky, řijícího srnce,ale... Já stejně běhám po té silnici, okrskách, a jde mi spíše o ty vizuální vjemy vlnité krajiny Novopacka. A upřímně řečeno, když slyším, jak funím, tak mě to celkem dosti demotivuje. Petr

    OdpovědětVymazat