Úterý
vybíhám již vybaven nabitým telefonem a hlavně novými sluchadly. Já vím, říkal jsem, že někdy časem, ale prostě mě to chytlo za ty moje nečesaný pačesy a cloumá to se mnou, jak učitel tělocviku se spolužákem, když ho chytnul s retkem na patnáctistovce....Takže přístrojově vybaven si to klušu na Vidonice, pak do Kalu, kolem buržoustskýho mlejna, u kterýho mám strach, abych jenom svým během nespustil alarm, zpátky do Vidonic, kde koukám na hodinky a říkám si: ,,Péťo, tohle není dobrý". Dle hodinek jsem s časem nad 5 min na kilák a už nejsem moc fresh. Zkouším to cestou zpátky do Brusnice trochu stáhnout, prodlužuji krok, ale u kostela mi dochází palivo, jsem zakyselenej, dostávám svoji první křeč a domů se doploužím, takřka v depresi. Vlastně celý běh byl takovej nijakej. Doma sedám k počítači a už si cvakám trasu do map a ejhle zjištuji, že trasa neměla necelých 10 km, jak jsem si myslel, ale 11,4 km a tudíž i čas na kilák je vlastně pod 5 minut. Jsem šťastný. Výsledný čas 52:54.
Čtvrtek
opět si to šinu na Vidonice, ale tentokrát si dám tu pomotanou trasu co jsem chtěl běžet původně v neděli. Jenže nahoře nad Vidonicema, čas o minutu horší než minule, píchá mě v levém menisku, bolí mě záda. Vše krom nohou mě zrazuje. Nic běžím dál, konečně trefuji tu komunistickou hrůzu na kopci (sakra to je parcela, výhled jak v Tibetu) a zpět domů. Opět kontroluji hodinky a opět nespokojenost, poslední tři kilometry se snažím zvýšit tempo a trochu to poladit. Doma opět zjišťuji, že jsem blb a trasa měřila více než jsem si myslel, takže tentokrát 9,79 km v čase 43:11 => 4:24 na kilák...
Z cehož mi vychází desítka pod 45 minut. Až se dostanu pod 40, tak nevím co, ale to už je prej slušnej výkon....takže vyděržaj pioněr a v sobotu si dáme zas nějakou tu patnáctku...