Hůř se cítím, lépe běhám...

Jistě si každý pamatuje z dětství ten pocit v nitru těla, když se blížili vánoce. To chvění, ta nedočkavost. Každý to měl, každý jinačí, ale přitom každý stejný. Tak přesně TO teď já mám před tím než mám jít běhat, respektive celý ten den. Těším se, až prďola usne a já nazuji kecky a vyběhnu. Navíc teď to mám ještě tak skvěle načasovaný, že když vyjde počasí, je slunečno, tak se akorát začíná smrákat, zapadá slunce, vše je tak krásně nasvícené slunečními paprsky...no ty vole, poetismy mi fakt nejdou. Prostě super atmoška. Nejhorší je, že běhat by se mi chtělo už každý den, ale jaksi na to moje zchátralé tělo není stavěné a HLAVNĚ, zahrádka čeká.

Úterý
vybíhám již vybaven nabitým telefonem a hlavně novými sluchadly. Já vím, říkal jsem, že někdy časem, ale prostě mě to chytlo za ty moje nečesaný pačesy a cloumá to se mnou, jak učitel tělocviku se spolužákem, když ho chytnul s retkem na patnáctistovce....Takže přístrojově vybaven si to klušu na Vidonice, pak do Kalu, kolem buržoustskýho mlejna, u kterýho mám strach, abych jenom svým během nespustil alarm, zpátky do Vidonic, kde koukám na hodinky a říkám si: ,,Péťo, tohle není dobrý". Dle hodinek jsem s časem nad 5 min na kilák a už nejsem moc fresh. Zkouším to cestou zpátky do Brusnice trochu stáhnout, prodlužuji krok, ale u kostela mi dochází palivo, jsem zakyselenej, dostávám svoji první křeč a domů se doploužím, takřka v depresi. Vlastně celý běh byl takovej nijakej. Doma sedám k počítači a už si cvakám trasu do map a ejhle zjištuji, že trasa neměla necelých 10 km, jak jsem si myslel, ale 11,4 km a tudíž i čas na kilák je vlastně pod 5 minut. Jsem šťastný. Výsledný čas 52:54.

Čtvrtek
opět si to šinu na Vidonice, ale tentokrát si dám tu pomotanou trasu co jsem chtěl běžet původně v neděli. Jenže nahoře nad Vidonicema, čas o minutu horší než minule, píchá mě v levém menisku, bolí mě záda. Vše krom nohou mě zrazuje. Nic běžím dál, konečně trefuji tu komunistickou hrůzu na kopci (sakra to je parcela, výhled jak v Tibetu) a zpět domů. Opět kontroluji hodinky a opět nespokojenost, poslední tři kilometry se snažím zvýšit tempo a trochu to poladit. Doma opět zjišťuji, že jsem blb a trasa měřila více než jsem si myslel, takže tentokrát 9,79 km v čase 43:11 => 4:24 na kilák...

Z cehož mi vychází desítka pod 45 minut. Až se dostanu pod 40, tak nevím co, ale to už je prej slušnej výkon....takže vyděržaj pioněr a v sobotu si dáme zas nějakou tu patnáctku...