pondělí 31. prosince 2012

Štědroodpolední couračka

Celodenní průběh našeho dne zrození Krista, Vám tu popisovat nebudu, páč to je už takové osobnější. Jen se nám zalíbila tradice odpolední procházky. A zde je pár fotek, kdy jsme se s Franzem, Bíbou a Judynkou vydali na odpolední procházku. Bylo zrovna po noční oblevě a ranním mrazech.










pondělí 17. prosince 2012

Čas vánoční, čas pohody...

Co si může člověk víc přát, něž být od 14. prosince doma a nemuset chodit do práce? No třeba vyhrát ve Sportce první, to bych šel i ve Štědrý den na ranní. Ale mě stačí ta dovolená. Nahrálo tomu i to, že pro mě v prosinci nebyla práce, tak mě šéfka šikovně uklidila do skladu na inventuru a pak jako, že bych už zůstal doma :) Takže. Jsem doma, užívám Frantu, Míšu a advent....

Tak tou se říká základ... 
Už se to peče...
Taky loupe a mele... 
Letos máme pomocníka...
A má z toho srandu...
Tak vidíme co uvidíme......
Tyhle dva to mají na háku...

středa 12. prosince 2012

Hradecká Směska...

Co je to Hradecká Směska popíši stručně. Něco na způsob blešího trhu, prodejní akce D.I.Y. výrobců kdejakejch cetek a  blbostí a vege jídelna, to vše uskutečněno ve spřáteleném Klubu č.p. 4. Hlavně příjemně strávený den, kde se potkáte s přáteli. Má to menší tradici a já měl to štěstí, být u samotného zrodu této tradice. No a hlavně mám(e) na starosti tu vege jídelnu :) 
Plakát z dílny Majky Liškové
Pokaždé se snažíme vymyslet nějaké netradiční jídlo, které lidé moc neznají, nebo znají, ale moc není běžné a zároveň je to strašně láká ochutnat. Tentokrát jsme si Majkou (jedna z pořadatelů) celkem ulítli na Krakonošovi, nejspíš díky našemu přestěhování do podkrkonoší a ten dal i tvář našemu menu. Krkonošské kyselo a Houbový kuba. A jako bonus: domácí pšenično žitné bochníky chleba.
Základní výbava pekaře: Vál, mouka dvou nulka a pivo dvanáctka :)
Jen co jsme přijeli s Bobšem (Františkem) z Vrchlabí z 3. měsíční kontroly, nastal doma koncert, jako ve statní filharmonii. Já uvázal Bobše do šátku a společně se pustili do zadělávání chleba z domácího droždí (na kvásek jsme zapomněli a následně nesehnali). Pak postavit kroupy na kamna a Míša se pustila do kysela.
2 kila krup desítek...snad to bude stačit
Pokročilá fáze kysela....
Všechno probíhalo podle plánu, nic se nepálilo, nic nepřetékalo. Míša měla opět svoji motorovou náladu, kdy prostě neslyší, nevidí,ale zato pracuje v neporazitelném tempu :) Jelikož jsem "vyfasoval" Franze do šátku, se kterým nějaké vrcholové výkony podávat nejdou, měli jsme odpoledne klidnější. Zadělali jsme na chléb ze dvou kil, dali ho kynout za kamna, udržovali oheň v kamnech, hasili oheň v krku, a pomývali nádobí.

Cibule vs Franz 0:1 => příště cibuli krájí Franz sám...
Vlevo o hodinu mladší brácha levýho...
Keramika: Houbový Kuba; Pekáč: Houbový Kuba se zelím
Když bylo 18:00 odebrali jsme s Franzem do koupacího části světnice a o půle už zařezával. Poté jsem vypracoval z prvního těsta bochánky a nechal dál kynout. Kolem osmé vsadil do kamen první plech a uplácal další bochníčky z druhého kila. Míša mezitím balila talíře, lžíce a vše potřebné. Dopečeno, nechat vystydnout, a před půlnocí zalehnout, abychom o půl šesté opět vstali.
Poslední hodinka před kremací...
Požehnej Pán Bůh...
Je půl osmé ráno, dorážíme na místo, Franz je skvěle naladěn, stejně jako každý den, a jakoby nás upozorňoval, nemějte strach, sice mi jsou tři měsíce, ale nejsem měkota a zvládnu to. Míša skočila dopoledne do města, když už tam zase jednou byla, lidi se začali po deváté pomalu trousit a největší ohlas sklidil "krajíc chleba se máslem a se solí" ve formě samaobsluhy za 5 kaček (Míši nápad), Kuba se nějakej taky prodal, kyselo taky, zbytek jsme nechali kapele na večer. Ve tři jsme to zabalili a vyrazili pozdravit děti a tety do dětského domova v Pardubicích (Míšino předchozí zaměstnání)a odtamtuď už domů. Příjezd v půl šesté, doma 13°C, rychle zatopit, s pejskama ven, nakrmit ty naše šelmy a padnout do postele. Nevím kdo usnul rychleji, zda my, či Franta.

Cetky Bramborová
...
Naše stanoviště, sladkosti nejsou naší produkcí...
Mýdlárna
Ručně tištěné kalendáře Kuby Horského

pondělí 10. prosince 2012

Zapadáváme sněhem...

Předem se musím omluvit, ale pro samou práci a zábavu, mi jaksi nezbývá poslední dobou moc čas na blog. Hlavně mě v práci uklidili do skladu, páč pro mě není moc co na práci a tam net není :) A večer chci trávit s Franzem a Míšou (dnes výjimka). A co se u nás děje? Nedokončené venkovní úpravy po kočičáku zapadaly sněhem a možná dobře. Podnikli jsme z Franzem (3 měsíce) 1. prodejní trh a zvládl to na jedničku (o tom příště), taky sem rozbombardoval předsíň (o tom přes příště), jo a vlastně u nás už celý týden sněží. Takže pár foto z toho, jak si ho užíváme. 
Výhled na Krkonoše se mění... 
Kde ty srnky jsou?
Bíba se sníh hodně těšil...
Každý si ho užívá po svém....
Já třeba každý den po cestě do práce...
stává se z toho rutina...
každý den to samé...

úterý 20. listopadu 2012

Začínáme s BARFem

Ačkoli jsme to stále odkládali na to, až budeme mít velký pultový mražák, už jsme to nevydrželi. Začali jsme odjídat z našeho mini mražáčku buchtičky na šodó, špenát a začali jsme proklínat naši podzimní houbařskou vášeň. Ale i tak jsme tam dokázali připravit prostor na 6kg masa pro naše miláčky. To je jen začátek. Na "cestě" je 140 litrový pulťák :)
Hovězí vemeno, hovězí maso a syrová okurka...

pátek 16. listopadu 2012

Smrt Kočičáku...

Pod pojmem Kočičák, byla u nás vedena stavba před chalupou na dvorku, kde byly dříve chovány slepice, po jejich smrti už jen potulné kočky, kterým předchozí majitelé vždy při odjezdu hodili zbytky od nedělního oběda a dosypali jim do misky levnějších granulí. Dobří to lidé. Proto ten název Kočičák. Hlavně to byla taková kolna na bordel a to doslova. Sice nás celkem slušně kryla před zraky sousedů, ale musela uvolnit prostor mrkvi, ředkvičkám a jiným plodinám. Na jejím místě totiž hodláme zbudovat zahrádku, ze které budou jazyky přecházet.  
Ta malá bouda před chalupou...
Na pomoc zbourat kočičák nám tentokrát přijeli pomoct Zuzka se svým novým šamstrem Honzou. Strašně se na to třásli, tak proč jim nevyhovět. Jejich příjezd v 9:00 se nekonal a já to začínal vidět šedě. V půl desáté byli u nás a šli jsme si dát kafe. To jsem začínal vidět černě. Představa toho, že v 5 je tma jak v řiti a z kočičáku není dole ani taška, mě nenechávala chladným, ale na venek jsme vytvořil poker face. Jenže po kafi se Honza převlékl do epesní montérkové kombinézy, Zuzka ne (takže byla jako prase), nasadil si rukavice a ukázal, že hoši z Polabské nížiny mají páru, jak koně z Krkonošského pivovaru. Ve tři bylo hotovo.

Než jsem stačil něco nafotit, kočičák byl dole...
Ještě z druhé strany...
Další nespornou výhodou zbourání kočičáku je, že ačkoli se to nezdá, byl ze dřeva. A že toho dřeva na něm použito bylo hafo. A jak každý chalupník co topí dřevem ví, každý prkýnko do kamen dobrý. Suma sumárum toho mohlo být tak 2 kubíky trámu a 3 latí a prkem. No slušná úroda.
Co se nevešlo do stodoly, čeká na pořezaní před ní...
Zuzka s Honzou večer odjeli, já šel koupat Franze a při tom jsme dostal strašnou chuť na točený. Doma jsem vyjednal podmínky a šel na chvilku mezi místní chásku zjistit, co je ve vsi nového. Už večer začalo pěkně přituhovat a naznačovalo pěknou neděli.
Rána začínají být mrazivá...
Neděla byla nastavena na úklid. Kočičák byl sice dole, prkna odklizena, ale zůstala po něm na dvě patra vysoká pískovcová podezdívka, pískovcový chodníček, hromada betonových tašek, hromada shnilých prken, co ani nejškudlivější chalupník do kamen neschovává a další hromady bordelu. Prostě to u nás začíná vypadat, jak u správného venkovského statku. Ještě kupa hnoje na dvorku a idyla je dokonána.
Pálení chrostí a prken...
Já začal odklízet ty překrásné, kurevsky těžké, pískovcové šutry, pořezal něco prken, Míša dostala úkol nejzodpovědnější a Franz to celý prospal v šátku.
Paličova dcera...

Moje představa, že v neděli večer budou na dvorku nachystaný řádky na jaro, jeden jako druhej, byla dost naivní. Uvidíme jestli vůbec do druhého sněhu. Den je sakra krátkej, z práce člověk přijíždí po tmě a o víkendu toho taky moc neudělá...A to jsem slíbil, že do Vánoc budou garnýže ve světnici a vyšperkovaná předsíň...no babičko čaruj...
Chtěl bych být naším koťátkem...




sobota 27. října 2012

První sníh...

Je tu. V noci z 26. na 27. října napadl u nás první sníh. Teda ne jenom u nás, ale asi jako všude. Sypalo celý den a když jsme večer přijeli z dušiček z Červené Vody, tak jsme ani nedojeli k baráku. Po večerním venčení pejsků, to odhaduji na 65mm sněhu, místy nafoukáno i 215mm.   

Sobota, 7:47, -3°C, severní vítr jako prase a první sníh...

úterý 23. října 2012

Víkend, aneb jak si žijem, když je hezky

To je tak, když Vám šefka dá požehnání skončit v pátek v práci dřív a Vy si můžete užít prosluněné páteční odpoledne s rodinou a nadcházející víkend jak bysmet.
V pátek vyrážíme na procházku...
Pro tentokrát to odnesli václavky...
Sojovo váckavková sekaná, hořčicí potíraná, krakonošem podlévaná...
Sobotní inverzní ráno...
Tak ještě ležíme v posteli...
V lese se to ještě podzimně probouzí...
Na louce je už jasno, že bude jasno...
Pokusili jsme o autoportrét...
Viděli hrající si koloušky...
I sousedovic koňě...
Podstoupili jsme vítání občánků...
Hezky punkově v šátku....
Sušili jsme co se dalo...

A večer přišla opět inverze, tak se šlo na pivo...