čtvrtek 19. prosince 2013

Patos na konec...


Dej dej dej...
Kdyby mi někdo před rokem řekl, že se budeme stěhovat, tak bych ho podezříval z toho, že má přístup k mým myšlenkám. Ano, 24. června roku 2012 jsem se s velkou slávou stěhovali za vysněným bydlením na venkov. Jenže tam od začátku něco haprovalo. Měla to být malá roubenka na (polo)samotě v Orlických horách. A tady to bylo stavení větší než menší v Podkrkonoší u silnice. A já si říkám, proč jsem to dopustil. Celou tíhu viny beru klidně na sebe, nemám s tím problém, moje ego je dostatečně velké na to, aby se s tím vyrovnalo. Situace byla taková, že touha po potomkovi naprosto převážila porci štěstí při hledání místa pro život. Ukázkově by se to dalo vyjádřit situaci na překlápěcí houpačce v poměru dospělí jedinec vs 3 leté děcko.


 Potomka jsme zplodili takřka lusknutím prstů, ale porodit chalupu snů nešlo ani císařským řezem. Paní domácí rostlo břicho, jak dýně v srpnu, situace se jevila beznadějně, bytem stále v temném, studeném domě v 1. poschodí, takřka nad diskotékou. Takže jsme se začli poohlížet i po jiných lokalitách. Stěhovali jsme se v 7 měsíci těhotenství a ještě než se Fanda narodil, já se už jel tajně podívat na jednu super chalupu do orliček. Byla to paráda, měl jsem to pro paní domácí nachystané jako překvapení po porodu. Nakonec jsem to nevydržel, u sklenky vína vybalil tu skvělou zprávu a záhy jsme málem jeli do porodnice. Tím večerem bylo vysvětleno, že doma je tady a nikam se nestěhujem.
Než Fa stačil stahat dřevo z lesa, zapadala mu tatra sněhem
 Na nějaký čas bylo toto téma doma tabu a nechával to paní domácí vstřebat, aby pochopila co pochopit měla. Trvalo půl roku, než jsem o tom mohl žertovat a další půlrok než to začla brát vážně. V létě rozhodnuto. Prodáme, na přechodnou dobu do HK do nájmu a v klidu hledat zapomenutý kout Orlických hor.

Fa a vláček od tety

To pravé dobrodružství začlo, když se v listopadu ozval kupec budoucí a já doma přednesl vizi, že stěhovat se budeme před vánocemi. Několik dní slovní potyčky a nakonec návrh jednohlasně přijat. A pak už nás čekali samé nadívané perličky. Čtrnáct dní před plánovaným stěhováním napadlo 20cm sněhu, takže to vypadalo, že stěhování se bude muset posunout na oblevu, v bytě kam jsme se měli stěhovat nebyl ještě tři dny před našim přesunem plynoměr a den na to stále nefungovalo topení ani netekla teplá voda. Paní domácí se trochu hroutila, v bytě nefungovalo takřka nic a můj optimismus už sere všechny okolo. Dnes je 19. Prosince. Já kroutím poslední hodiny v práci před dovolenou, doma to vypadá, že Vánoce budou až v Lednu a Fa odkojený podmínkami, jak dítě Inuitů po necelém týdnu v Hradci už chytil nějakého bacila
.


Mikulášská výslužka kyne...
A teď ten patos. Náš rok a pultý pobyt na chalupě, by se dal shrnout na místo, kde teplo bylo jenom ve světnici u pece. Do dřezu tekla jenom studená voda, která záhy odtékala do bandasky na mléko, páč jsme neměli odpad a musel jsem ji každý den vynášet na kompost. Tam, kde v koupelně byla teplota jako venku, takže už od září se Fa koupal zase ve vaničce ve světnici. Tam, kde jsme usínali v roubené místnosti při 12°C a probouzeli se do 4°C. A všechno to bylo skvělé, takové jaké jsem to chtěl, žít v dobrovolné skromnosti. Občas jsem litoval toho, že máme splachovací záchod :) Pečení prvního kváskového chleba, sbírání všeho co v přírodě roste a dá se zkonzumovat, vyrobit ze starých prken poličky. Jasně pro každého to není, já se v tom našel. Jen tam je ten háček, že to není v OH. Neříkám, že to tu genius loci nemá. Jen prostě pro mě tu není bo já vím, že na mě čeká někde jinde. Březová Stráň končí a s ní i tento "blog". 

Balíme...


Kočky to berou v klidu
Paní domácí z toho začla pít
Jako opravdu poslední noc


Nová kapitola...
Staré známe stoly...
Do dneška nechápu, jak v hospodě v Podkrkonoší mezi Dvorem Králové, Novou Pakou a Trutnovem můžou točit desítku Gambrinus. To byl na mě od začátku hodně velkej faul. 

pondělí 2. prosince 2013

Mast konopná

Takže je dovařeno, dokvašeno, doslito, ale hlavně doumyto. Nádobí, jak na táboře. Vše mastné jak nájem, ale co dělat, když to pomáhá. Ano řeč je o konopné masti. Letos je o pacienta více, tak uvidíme výsledky.



Samotný recept zde rozepisovat nebudu, jelikož jich je jak pozavíranejch growshopů, tudíž jen odkaz na ten, který mi přijde hodně fér a není to jenom nějaká odfláknutá rozpuštěná vazelína.

Ten odkaz je zde:

http://dusandvorak.blog.respekt.ihned.cz/c1-52567660-zazrak-zvany-konopna-mast-aktualni-receptura-pro-svepravne-obcany

Jsou tam k tomu i celkem poučné kecy na začátku. Já ještě do poslední fáze přidal kousek včelího vosku. Víc k tomu asi nemám co říct.


úterý 5. listopadu 2013

První sníh...

A je to tu. Poprvé padají na Březovou stráň sněhové vločky. 


Kruh se otáčí...

V nadpisu je schováno vše, jen ne každý to rozluští.

Červená Voda z Hůrky (14:30)
Podkrkonošská pahorkatina z Prostředního kopce (16:55)

úterý 22. října 2013

Lentil Loaf aka veganská čočková sekaná

Po dlouhé době jsem vařil něco, co stojí za zmínku. Ačkoli z toho home foto nemám, přiložím originál.

Proč originál? Páč jsme si to opět trochu upravil. Před nějakým časem jsem psal o postrachu veganských food blogů, ale co Krakonoš nechtěl, musel jsem s nimi nalézt společnou řeč, tudíž rukama nohama. Mám jeden oblíbenýna který se chodím akorát tak dívat, jak je to tam všechno tuze krásné a tuze složité.
Sekaná z václavek, okary a brokolice na pivu pečená, hořčicí potíraná...
Počátkem října jsem dělal koncert kamarádům v Klubu č.p. 4 a jak je zvykem, něco pro kapelu uklohnit se sluší. Členka kapely veganka, říkám si super, houbařská sezóna v plném proudu, to se pomějou. Jenže to by Kuba (bubeník) musel jíst houby, že ano. Takové ty halušky s tofu a zelím jsem vařil tisíkrát, sice je to dobré, ale i trochu nuda. Rozhodující byl i fakt, že jsem nechtěl lézti holkám za bar jídlo neustále ohřívat, tudíž studená večeře byla jasná volba. Zajásal jsem, vzpomněl si na na loňskou super sekanou z václavek, okary a brokolice na pivu pečenou, hořčicí potíranou...doprdele, zařval jsem, Kubu proklel, proč ty houby nežere. Ale sekaná ve mi utkvěla v hlavě a dala základ mému kulinaření. Upeču sekanou nevídaných chutí a k tomu domácí chléb, na kvásek bylo pozdě, tak sic jen z droždí, ale stále lepší než Šumava z Lična. Recept jsme si vypůjčil z již zmíněného vegan food blogu.




Lentil Loaf

první je original, za lomítkem moje úprava

 - 1 hrnek neuvařené zelené čočky
 - 1 hrnek vlašských ořechů
 - 3 vrchovaté lžíce rozemletých lněných semínek + 1/2 hrnku vody
 - 3 velké stroužky česneku
 - 1,5 hrnku najemno nakrájené cibule (asi 3 střední cibule)
 - 1 hrnek najemno nakrájeného řapíkatého celeru (asi by byl chutný i normální, ale dala bych ho méně) / doma byl celer normal, dal jsem tedy jen půlku hrnku
 - 1 hrnek nahrubo nastrouhané mrkve
 - 1/3 hrnku nahrubo nastrouhaného sladkého jablka / dal sem celý, doplnil jsme objemovou rezervu po celeru
 - 1/3 hrnku hrozinek
 - 1/2 hrnku rozemletých ovesných vloček
 - 3/4 hrnku strouhanky
 - 2 lžičky čerstvého či 1 sušeného tymiánu
 - sůl, pepř
 - 1/4 hrnku kečupu / tak na ten jsem se úplně vysral
 - 1 lžíce javorového sirupu či jiného sladidla / viz. kečup
 - 2 lžíce jablečného pyré/výživy / viz. kečup
 -1 a 1/5 lžíce balzamikového octa / viz. kečup
 - / doplnil jsem to o slunečnicové semínko, to já rád, asi tak 1/3 hrnku

Jak je zřejmé, něco jsem si upravil. Ale popořádku. Nejprve jsem si uvařil čočku, normálně ji propláchnete a dáte tak na cca 45 minut vařit spolu s 3 hrnky vody (kamna moc fajrovala, tak mi paní domácí ještě jeden hrnek dolévala), až bude uvařená takřka do měkka, skorozvařena. Mezitím si vyloupejte ořechy, pokud nemáte a opražte na pánvičce 8-10 min. Mezím si rozemelte ty 3 lžíce lněného semínka, já použil hmoždíř, který máme na drcení semen určený, mlel jsem asi na 5 krát a poté zalil vodou tak aby se nasálko, promíchal  a dal do lednice. Ptáte se proč? Protože to tam psali. Víc sem se po tom nepátral, nebyl čas. Ořechy jsem sundal z pánve a místo nich přišla na řadu cibule a česnek, pak celer, mrkev, jablko, hrozinky a slunečnice Když se vše zdá, jak má být přesypu do mísy, přidám čočku, ořechy a v lednici uleželé lněné semínko. Přidáme strouhanku a mouku z ovesných vleček (zkoušel jsem mlet na 3 typech mlejnků, nakonec jsem je podrtil v hmoždíří a nasekal jim na prkýnku nožem, takže z toho byl spíše takový šrot neboli vznešeně řečeno graham). Dochutil solí, pepřem, tymiánem a  neodpustil si trochu hořčice. Takovou tu podlouhlou formu vzhledu kvádru jsem vyložil tím našim super černým papírem, napěchoval (množství je akorát) a dal péci na 180°C po dobu 45 minut.

V originále je ještě taková kejda navrchu z javorového sirupu, pyré a bla bla bla, kterou jsem vynechal, jak z důvodu nutnosti dokupovat chybějící ingredience, tak i hlavně z důvodu přepravního. Jel jsem do HK vlakem a vše by bylo opatlané, v baťohu.

Chleba jsem upekl záhy, respektive spíše takové menší bochánky, recept klasický, je jich všude mraky, jen jsem do těsta přidal jednu celou cibuli a nějaký ten česnek.

Měl jsem přespávat u Dáši s Martinem, měli tam nějaký "sněm", tak jsem jim ještě ve zbytku času před půlnocí  vyfrknul moji oblíbenou bábovku veganskou, s nemletým mákem a vlašskými ořechy a jelikož jsme akorát měli doma šípek, tak i s půl hrnkem vykuchaných šípků.

Nutno dodat, že sekaná kapele chutnala a co nedojedli oni, tak snědli účastníci sněmu, bábovka to taky odnesla. Paní domácí akorát pronesla, proč takové dobroty dělám pouze pro ostatní a doma máme k večeři akorát tak šumavu s máslem a sýrem :)

Original recept na Lentil Loaf zde
Original recept na bábovku zde

Takto to vypadalo, akorát bez té mazaniny navrchu.
zdroj: http://veganotic.blogspot.cz