Drhne to, víme to...

Konec července se neudržitelně blíží a my tady na to kašlem. Jo je to tak, páč je celý července hezky, víkendy trávíme na výletech ani si nepamatuji, kdy jsme byly naposled doma. Ale je to super a baví nás to. Jen to leze sakra do peněz. No a přes týden na to taky není čas, páč se zastavíme tak kol půl desáté večer a to počítač obsadí paní domácí, takže já mám po srandě. V práci na to teď taky čas není, jelikož se jeb.. s fabrikou na Lego kostičky do Číny, což mě hrozně naplňuje a uspokojuje, že jo.

Na Zelence měl František kámošky...

Kámoška č. 2

Konečně jsem se stavili v Neratově

No a co se tedy za tu dobu událo. Předně jsme vrátili basy s prázdným pivem (došlo na nejhorší) a rázem jsme mohli odjet na Zelenku oslavit 1. výročí svatby Áji s Ludvou. Víkend na to jsem jel točit pivo do Kutné Hory na Creepko. Míša, aby nebyla doma sama, tak jela Dáše s Martinem hlídat tu jejich vilu do HK, jelikož jeli na víkend pryč. Následovala velká rodinná narozeninová oslava, našich 60tiny. Ze začátku to trochu drhlo, ale nakonec to proběhlo hladce, pivo se vypilo, tak jsme mohli jít po půlnoci s klidným svědomím spát. Mezitím vším se jezdíme v týdnu koupat do Dachova, sbírat borůvky, třezalku, do lesa a tak...  

Chodíme na houby...

A na procházky

Co nás čeká? Tenhle víkend nic. Aspoň prozatím. V neděli se staví Lenka s Jirkou vybrat si nějaký krámy z půdy, možná ještě pojedeme do Kérkonoš. V sobotu. Jel bych. Uvidíme...

Babičkám...

Dva víkendy strávené v HK na divadelním festivalu, dva víkendy pohody, hlavně pro Františka. Ten se naučil postavit pomocí nějakého předmětu. Zjistil, že lézt nahatý po štěrku v parku je super, že hlína se dá jíst, a že k tomu, aby se vykoupal v bazénku, když mu je teplo, nepotřebuje rodiče.

Koupem se...

Jíme hlínu...

Vymýšlíme blbosti...

Koupeme se...

Lidem se nezavděčíš...To si musí říkat Bůh, u nás Krakonoš. Nejdřív jim je zima, tak jim přitopí a už je jim zase vedro. My to neřešíme, my se chladíme. Sic na dvorku není jediný strom, který by vrhal stín, postavili jsme Františkovi improvizované tepee a dali mu hrnec s vodu na cachtání. Já, a to se musím pochválit, pokračuji i po opravě auta v dojíždění na nádraží na kole. A po pravdě je to super, hlavně v těchto teplých dnech se celou cestu domů motorákem těším až si dám v Třemešný na nádru točenýho plnotučnýho Krakonoše za 18 kaček. A pak že Bůh neexistuje. To kdybych jel na nádraží ráno autem, tak o tuto nádheru přicházím. To že přijedu domů mokrej, jak Michael Phelps mi vůbec nevadí, páč mám ještě studené hrdlo. 

Teppe...

DIY bazének...

účel světí prostředky...

Paní domácí přišla na to, že bazének pro Františka jako dobrý, ale jí je prý, jak u něj sedí, vedro jako prase. Chvíli jsme řešili, od kdy se mohou malé děti koupat jako třeba na koupališti. Opět jsem zavítal na mé oblíbené maminkovské fóra, v rychlosti prolítnul, dle komentářů usoudil, že budeme nezodpovědní a vyrazili na přírodní koupaliště Dachová. Na ty umělý s Míšou moc nejsme, moc lidí, moc chlóru, přehlídka letošní kolekce bikin a zimy strávené v posilovně, všeho moc...

Hrajeme si na písku...

Máme se rádi...

Lítáme...

Osvěžit... 

A plaveme...

O přírodním koupališti Dachová jsem uvažovali ještě loni, když míša měl Francina schovanýho u sebe, pak z toho sešlo. Koupaliště si drží styl přírodní plovárny z dob minulých, zasazené v lese, genius loci mu opravdu nechybí. Hned při naší včerejší návštěvě mě bavila partička pánů přes 60. let, hrajicích na písečné pláži petanque, opálení, že by jim plavčík záviděl a ty průpovídky? O klasice hranolky do kelímku, langoš a lednáček netřeba mluvit....Tohle na koupališti Flošna nenajdete....

Dobová fotografie, dnes to tam vypadá stejně...

Pro neználky, kde Dachovy jsou, je to hned za Hořicemi, směr Miletín...mapa zde

Židlička...

Jelikož už František sedí, tak jsme mu přivezli z červenky starou dobrou dřevěnou rozkládací židličku se stolkem. Nejvíce ho baví olizovat ty nohy, které jsou poté vzhůru nohama.

Mámo nos na stůl...

Víkend ve znamení Výletů...

Na minulý víkend jsme měli vyjet do Červené Vody. V pátek po poledni jsem náhodou zjistil, že né naší vinou nám tam odmontovali elektroměr. Večer strávený při svíčkách vypadá romanticky, ale myslím si, že té romantiky si užijeme dosti i tady u nás. Plán přehodnocen, do červenky se pojede jen na otočku a po cestě ten výlet prostě padne. Sobotní ranní kapky na parapet dávaly najevo, že počasí tomu nebude nakloněno. Přes den se vyčasilo, po cestě zpět jsme i stihli konečně pogratulovat švagrovi k narozeninám, co měl, skoro by se hodilo říci hodně dávno. Od našich jsme odjížděli po páté hodině, domů víc jak hodinu cesty, akorát Francinovi na koupání. Jenže co ten výlet? Bude i kdyby Francin vřískal jak opice. Vzali jsme to směr Častolovice - Zámecká obora. Francina do šátku na záda, aby z toho taky něco měl. Osobně si myslím, že ho to pak ke konci už ani moc nebavilo, byl tak trochu přejetej, ale my si procházení rozkvetlou podvečerní oborou užili (aspoň já). Příjezd domů v 20:45 a Francine dobrou noc.

Koza...

Oslice s oslem

Nedělní ráno slunečné jak v Bibione, hurá na procházku s pejskama. Ale ne jen tak po louce. Zde zapracoval intelekt pana domácího a vymyslel, že půjdeme na Zvičinu, když už ji máme za chalupou. On to je taky jediný možný výlet, kde si budu moci dát pivo, páč na všech ostatních jako řidič mám útrum. Po cestě zpátky jsme i posbírali krásně nakvetlé pampelišky na med a paní domácí si spálila krk (já ne, já měl na krku Francina :) Odpoledne už proběhlo trochu tragičtěji a to pro nás pro všechny jaksi povinným výjezdem do Kauflandu, páč doma už nebylo co žrát.

Nahoru v manduce, čás spánku, dolů v šátku, koukání...

Spím... 

Jedna rodinná...

Dej, dej, dej....

A proč né....

Mám stejně svoje...

Jilemnická rekreace...

Tak toto je malý pozdrav z Jilemnice Hope. V pondělí 8. měsíční prohlídka, aby Francin jako ukázal kolik přibral, kolik vyrost, jak se umí plazit a žvatlat a prej uděláme kontrolní sedimentaci, po těch antibiotikách. Ordinace nějak ztichla a doktorce začaly šedivět vlasy, sedimentace vysoká jak komín a prý do nemocnice, Jilemnice je prý fajn, fajn sestry, fajn doktoři, fajn město...tak Francina tahaj po vyšetření a jde od těch základních až k těm závažným, nám začínají taky šedivět vlasy, prý možná sanitou do HK vyvrátit leukémii, jdou na mě mdloby a ona to salmonella :) Po víkendu bych je měl mít doma...

Mám se fajn až na tu dlahu s kanylou...

Poprvé ve vaně...

Název zavádějící, leč pravdivý...naše koupelna poprvé dovolila svými klimatickými podmínkami Francina vykoupat ve vaně. Doposud byl odkázán pouze na vaničku ve světnici, kterou měl již jaksi na knop, kde poslední dny musel být umístěn úhlopříčným směrem. Počáteční rozpaky byly snadno překonány a vana v koupelně se zařazuje do programu dne. Minimálně do října, než se koupelna opět přemění do chladícího boxu. 

Povídám,  je to super...

Františkův Duben...

Konec Dubna se blíží, František oslavil 8 měsíců života, nedostal nic:) Od moji maminky jsem dostal pokáráno, ať se zde o Františkovi nezmiňuji jako o Franzovi, že o není žádnej němec. Tudíž Franzi, na žádost babičky stahuju Tvé jméno z oběhu a přejmenovávám na Francina. 

Myslím, že Francin měl Duben, jako vyšitej. Přihlásili jsme ho na plavání, poslali do koloběhu nemalou finanční částku a on onemocní. Ale kdyby aspoň kašlal bo smrkal. Ale on nic. Jenom horečky, teploty se šplhaly k takovým cifrám, kdy jsem kontroloval, zda nemáme teploměr strčenej do zavařovacího hrnce a Francin byl protivnej, jak činže. To mu vydrželo skoro dva týdny. Za tu dobu jsme třikrát navštívili lid v bílých pláštích, diagnózu nevím, snad ani žádná nebyla. Ale už je v cajku, starej dobrej Fanouš, co se směje, stále. Už taky začal lézti (plaziti). Nejvíce ho baví honit koťata, ale ty už paní domácí vykopla ven. Tak místo nich honí mravence.

Včera jsem mu vymyslel skvělé motorické cvičení. Hodně ho baví můj svinovací metr. Natáhnu ho k němu, lehnu si tak dva metry od něj a vždy když už ho má na dosah, tak třicet čísel svinu. To ho nakopne k výkonům mariňáka a už si to štráduje ke mě. Takto pokračujem, než se doplazí ke mě. Když je u mě, dostane pusu, řeknu mu jakej to je šikula, zvednu se, jdu na druhou stranu a situace se opakuje zase zpět.

Když oblíká táta...

Trénuji na plavání...

Nelezu, fixluju, přitahuju se...

Můj vzkaz rodičům, když mě dávají spát...

A postav to táto znova...

S mamkou cičíme jógu...

Je mi špatně a mám 40° horečky...

Máma na mě zkouší dvojitý hammock...a je mi to jedno...

Když mi máma ukázala, co už mám malé a nosit nebudu...

Tak se s  mamkou mazlíme...

A když jsme horečky vyleželi, tak zas můžeme ven...

Jo a tohle vlastně taky znamená, malou revoluci na tomto blogu. Estli pamatujete na článek "vše je o kompromisu" , kde jsem psal o tom jak Francin bude mít vlastní kartu nahoře, tak nebude, páč jsem zjistil, že Blogger to nemá tak domakaný, jak bych chtěl a já to zase nemám tak domakaný v mozku, abych si to doprogramoval, jak bych chtěl. Tudíž vše spojené s Francinem bude mít štítek "František"

Březen, za kamna vlezem...

Březen utekl jako voda a jaksi nebyl čas na nějaké blogerské ejchuchu. Jsem rád, že jsem vyplodil aspoň to Tofu, páč to si o to říkalo. Zde takové obrazové shrnutí za měsícem vran.

Začali jsme prát v mýdlovém slizu...

Františkova reakce na to v čem mu perem plýnky...

Míša dokončuje Františkovu hrací deku...

Narodili se nám 3 koťátka

Koupili si konečně skleničky na víno...

Míša nasadila rajčata a papriky...

František usoudil, že mimo deku je to lepší.... 

Míša usoudila, že chce ve světnici kanape....

Rajčata pomalu lezou...

Bíba se za trest musel koukat do kanape...

Koťata se mají k světu...

První jarní den a cesta z práce...

Odblešujeme koťata