čtvrtek 28. února 2013

Celozrno-špaldové tlačené koláče + HRA

Bylo tomu dne v týdnu minulém. Šéfka má narozeniny a svátek těsně po sobě a jsou to vždy dny obžerství. Ale není takovej suchar, že by nakoupila chlebíčky naproti v mlíčňáku, k tomu 4 větrníky a děkuji vám za přání. Je to žena činu a tak vždycky připraví hostinu. A to máme chlebíčky (ale domácí), záviny z listového naslano, domácí čokoládová střecha, plněné ovocné košíčky a co já vím ještě. A grandiózní finále? Dvě flašky bohemky. Proč dvě? Páč jsme v kanceláři 4 a taky přeci jednu na svátek a jednu na narozeniny, ne. Nikdo nechápeme, jak to stíhá vše upéci, páč se nám zdá, že v práci občas snad i spí. No a teď si vemte, že JÁ, mám svátek hned po ní. Je to Lenka. Jenže MĚ, to nerozhodí, páč mám jako správný švidlíř (to mám po sestře) eso v rukávu a tak jim hezky v pátek v 7:00 servíruji ke snídani domácí tlačené celozrno-špaldové koláče s povidly, mákem a šípkovým džemem. A flašku Frankovky od zámeckého vinařství Bzenec, aby řeč nestála. O mých domovních pečících etudách se již leccos ve firmě povídá, ale koukaj na mě, jak já na volební výsledky.

Celozrno-špaldové tlačené koláče

 - 250g celozrnné hladké pšeničné
 - 250g špaldové hladké
 - 300ml vlažného mléka
 - 180g rozpuštěné másla
 - 70 g cukru moučky přesáté
 - citronovou kůru
 - 3 vejce + jeden žloutek na potření
 - 21 g droždí (půlka běžné kostky)
  
Maková náplň 
 - 100g máku
 - 100ml mléka
 - cca 40g másla
 - cukr dle chuti
 - špetka drceného nového koření a hřebíčku

Pomele mák na mlýnku (teď jsme viděl, že prodávají již pomletý a stojí stejně, ale na to nehraju) a dáme s mlékem vařit na kamna a stále mícháme, přisypeme cukr, máslo, koření a vaříme dokud nezhoustne, což je baj voko 5 minut.

Povidlová náplň
 - povidla 
 - rum

Kdo nemá domácí povidla, tak ať si koupí domácí., páč jednou jsem koupil v kauflandu a nikdy více. Pokud jsou povidla konzistence zaschlého chemoprenu, rozpusťte je ve vodní lázni s rumem (rum do povidel, voda do hrnce).

Šípková náplň

Stokrát omletá klasika. Zaděláme na kvásek, mezitím smícháme mouku, přidáme máslo, citronovou kůru, vejce a naběhlý kvásek. Zapracováváme těsto s přiléváním vlažného mléka, měla by vzniknout nelepivá, vláčná a nadýchaná hmota. Flák s tím do vysypané mísy moukou, zaprášíte po povrchu a za kamna.

Těsto čekajíce na odložení do kouta
HRA
Těsto kyne a vy si můžete jít hrát s dětmi. Výborná hra je na mletí máku. My ji doma s mamkou vždycky hráli a dodnes je to zábava. Kdybych někdy s mamkou někdy něco pekl, klidně bych si to zahrál. Dáte dítěti mlýnek, určené množství máku, ukážete mu, kam si má mák nasypat. Vysvětlíte mu, že když tou kličkou bude točit, tak mák bude v násypce ubývat a zároveň v mističce pod mlýnek dvakrát tak přibývat. Když se přestane sypat, není to známka (punku) toho, že něco dělá špatně, ale toho, že mu došel mám v násypce. Dítě samo vyskočí radostí a křičí: ,,Mami/Tati, já vím, mám si mák dosypat, že jo?", no a Vy s úsměvem přikývnete, poklepete si na rameno s pomyšlením, jak jste toho malého rošťáka přelstil/a a v duchu si říkáte, co asi teď budete dělat, zda si půjdete přečíst nějakou knihu, či na dvacet minut natáhnout záda, nebo jen tak posedět s kávou. Stejně vezmete hard s kýblem a půjdete setřít podlahu, páč se na ty fleky po psích tlapkách nemůžete dívat. 

"Při více dětech je možno, že se budou střídat po jedné násypce a mohou si při tom měřit čas. V tomto případě je lze rovnou využít k tomu, aby namleli mák do zásoby na další pečení. Nezapomeňte, že děti nemusí doma"

František je na tuhle hru ještě moc malej a Míša ji hrát nechce. Mák si melu sám...

Mletí máku je zábava pro celou rodinu

Mák povaříte dle návodu výše a již koukáte, že těsto něco snědlo, páč je jednou tolik veliké. Znamení toho, že chce zpracovat. Já z půl kila mouky vykouzlil 32 koláčů. Těsto rozdělujete a rozdělujete na takové menší kousky velikosti hranaté větší meruňky.

Embryo koláče
Vykuláte kouli, vezme předmět kulatého dna a odpovídající velikosti (stačí decáková štamprle či nějaká kořenka), namoučíte si jí do mouky a tu kouli rozplácnete a uděláte ďůlek. Opakujte do vyčerpání zásob. 

Lisovna
Pak přijdou na řadu náplně dle gusta a pomašlováním žloutkem. Dozdobíme například rozinkami či oloupanými madlemi. 
Plníme a mašlujem
Upeč mě
Pečeme v troubě na cca 180°C a je to celkem fofr. 

Makové
Takové ty věci , jako vymaž plech a dej na plech, jsou snad každému jasné?



úterý 26. února 2013

Vše je o kompromisu...

Mi doma vždy říkal můj táta.

Poslední dobou slýchávám z různých zdrojových kanálů názory, že bych na ten náš blog měl dát více fotek Franze. Ale tohle není blog o Fanoušovi. Tady se nedozvíte, že je zrovna protivnej, páč mu roste zub bo že ho bolí bříško. Ani tu neuvidíte graf aktuální výšky ku váze. Tohle je blog o rodinném hospodářství, o tom jak se snažím něco uvařit a neposr..pálit to. Neříkám, když se narodil, tak tu byl, páč se stal součástí rodinného hospodářství, ale čeho je moc toho se člověk rychle přejí (vynechme stranou studentskou pečeť a ledové kaštany). Jenže třetí odboj se už probojoval i k nám do světnice v podobě paní domácí a tudíž je tu ten kompromis...

Jsem v klidu...
Takže, blog se přejmenovávat na "Františkův blog" nebude. Bude tu mít vyhrazenou tu jednu kartu nahoře jak je "O všem" a "Rychlá rota", tak vedle bude "František I".... Bude to přehledné pro babičky. Žádné se prohrabování tím kulinářským kompostem. Hezky kouknu a vidím, jak vnouček roste...
...páč mám venku už jeden zub
Hotovo, šmitec a šmidra vydra.

pondělí 18. února 2013

Grünborn und Tschechisch Ekel

  Jo, bylo to skvělé. Na horách je vždycky skvěle. Vyrazili jsme jako rodinka na hory. Každoročně v únoru pořádají přátelé paní domácí víkend na Zelence v Orlickém Záhoří.

   To je taková chata, kterou mají bodří lidé a je to tam vždycky krásné. Kdyby chtěl někdo kontakt na úžasné rodinné ubytování v Orlickém Záhoří tak pište na mail. 

  Ona je to ryze chlapská záležitost, tudíž nevím co tam dělají ojedinělé ženy, ale na druhou stranu, bez mé polovičky bych se tam nepodíval, páč je znám přes ní. Pátek byl náročný, budíček v 4:40 a hurá vozem do práce, pak zpátky pro Míšu do Brusnice, naložit pečlivě zabalené zavazadla (tisíc poloprázdných igelitových tašek, které se v první zatáčce převalí a vysypou) naložit natěšeného Frantu, psiska do kufru (auta) a hurá. Po cestě vyložíme psiska u našich, dáme kafe, dostali jsme oběd, což se samozřejmě dalo očekávat a již při sestavě pátečního jídelníčku jsem s tím tajně počítal :) Čas se nachýlil  a my vyrážíme směr Zelenka.

Penzion Lesovna
  Letos tedy nejsme ubytování přímo na Zelence, páč Míša tvrdí, že sice kamarádům je sice přes třicet, jsou to otcové od rodin, ale stejně by Frantu vzbudili. A jelikož jsme pouze dva páry tahajíce své děti za zábavou, ubytováváme se společně s Magdou, Fuldou a jejich Adélkou na penzionu Lesovna v Kunštátu, takticky vzdáleném od Zelenky cca 3,5 km (co kdyby se chlapci veselili převelice). Pátek se veze ve skromném duchu, ubytovat se, zařídit si snídaní v hotelu Kunštát, uspat toho našeho divočáka, otevřít víno a odpadnout. 
Hotel Kunštát
  Sobota začíná již zmíněnou snídaní v Kunštátu. Té tedy předchází mírná debata o tom, v čem tam Frantu donesem, zda v šátku, či našem "novém" nosítku, ale nakonec vyřešeno. Když jsem paní servírku vyzval k činnosti, tak jsem záhy zjistil, že v pečlivě poškrtaném sešitu naše snídaně nevidí. Naštěstí to byla žena činu a my se mohli za šest pětek za osobu přecpat u švedského stolu. Taky jsem to udělal. Po snídaní jsem si Frantu uvázal před všudypřítomnými snídajícími rekreanty do šátku, čímž jsem jim připravil zážitek na celý den a šli se kouknout na kluky na Zelenku. 

  Zde jsme strávili část dne s těmi, kteří nejezdí na běžkách, nejezdí na prknu bo lyžích, či prostě jenom nebyli po pátečním večeru schopni. Poté jsme se vydali zpět do již zmíněného Kunštátu na večeři, kde jsme měli sraz se sportovci. A zde přichází gró celého příspěvku. Ano ona večeře. Mám rád dobré jídlo, mám rád,  když jídlo svým vzhledem říká sněz mě, ale na druhou stranu nejsem rozmazlenej floutek co kafrá nad jídlem a sním všechno. Né když za to mám vysolit svůj dvouhodinový plat. My jsme dopadli celkem dobře, ale co přistálo na talíři ostatním, vyzývalo k defenestraci kuchaře.

Ovčácká pochoutka + americké brambory
kýta, salám Vysočina, zapečený Hermelín
neboli než jsem se stal kuchařem, tak jsem hlídal v Tescu
Zajímá Vás co se dělo poté? Já myslím, že ne. Ale v rychlosti. Já šel večer s Magdou na Zelenku popít, v noci jsme se vrátili zpět, Frantoj se nechtělo od 6 spát (tudíž jsem spal asi 3 a půl hodiny), sbalili se, vyzvedli pejsky a doma nás přivítalo 11°C. Tudiž zatopit a vybalovat. Nesnáším vybalování....

neděle 3. února 2013

Špaldové housky..

 Není něco pravdy na tom, že styk s civilizací nepřináší nic dobrého. Moje každodenní výlety za prací do Hradce mají za následek, že jsem samozřejmě nějaké ty bacily dotáhl. Já to promarodil od pátku do neděle a jak tak běžel týden, skolilo to zbytek rodiny. Jen u Františka není moc rozpoznat, zda je ta jeho protivnost od chřipky, nebo od růstu zoubků, či je protivnej jen tak z principu. 

No jak Dalibora naučila nouze umění na housle, nás zase péci housky. Spíše tedy paní domácí, jelikož já sliboval, že upeču na víkend chleba, ale moribundus mi to nedovolil. Je pátek a doma ani kůrka chleba. Stav nejvyšší nouze, paní domácí jde péci špaldové housky.

Špaldové housky

 - 400g špaldové hladké 
 - půl hrstě sezamového semínka
     (kdo má ruce jako lopaty, tak míň)
 - hrst slunečnicového semínka
 - 250ml  vlažného mléka
 - 1 lžíce másla
 - 1 lžička cukru
 - 21g droždí (půka)
 - 1,5 lžičky soli

 Zaděláme na kvásek: takže trochu vlažného mléka, rozdrobíme droždí, přidám trošku cukru a zapráším moukou, pořádně rozmíchám a dám ke kamnům vzejít. Mezitím proseji mouku, přidám všechny zbývající cajky a jako grandiózní finále přidám kvásek. Pak už jen upracuji bochník těsta a dám za kamna vykynout. Jak nám tak kyne to těsto, věnujeme se rodině. Po vykynutí, na vále válíme takové proužky a z nich pleteme houstičky. Že není každá stejná se předpokládá, nejsme ani pekaři ani stroj. 

Válíme...
Pleteme...
 Upletené housky, dáme na vymazaný plech (nám ježíšek přinesl takej nějakej super černej papír, kterej se jenom navlhčí a pečem), pomašlujeme vajíčkem a sypeme dle chutí. Tudíž my sypali drcenou solí, mákem, lněným či sezamovým semínkem a slunečicí.

Sypeme...
Před kremací...
Po kremaci...
No a pan domácí, když to viděl, hned jak mu bylo lépe, vrhnul se na housky klasické (půl hladká, půl celozrnná)

Výsledek zde...