To je taková chata, kterou mají bodří lidé a je to tam vždycky krásné. Kdyby chtěl někdo kontakt na úžasné rodinné ubytování v Orlickém Záhoří tak pište na mail.
Ona je to ryze chlapská záležitost, tudíž nevím co tam dělají ojedinělé ženy, ale na druhou stranu, bez mé polovičky bych se tam nepodíval, páč je znám přes ní. Pátek byl náročný, budíček v 4:40 a hurá vozem do práce, pak zpátky pro Míšu do Brusnice, naložit pečlivě zabalené zavazadla (tisíc poloprázdných igelitových tašek, které se v první zatáčce převalí a vysypou) naložit natěšeného Frantu, psiska do kufru (auta) a hurá. Po cestě vyložíme psiska u našich, dáme kafe, dostali jsme oběd, což se samozřejmě dalo očekávat a již při sestavě pátečního jídelníčku jsem s tím tajně počítal :) Čas se nachýlil a my vyrážíme směr Zelenka.
 |
| Penzion Lesovna |
Letos tedy nejsme ubytování přímo na Zelence, páč Míša tvrdí, že sice kamarádům je sice přes třicet, jsou to otcové od rodin, ale stejně by Frantu vzbudili. A jelikož jsme pouze dva páry tahajíce své děti za zábavou, ubytováváme se společně s Magdou, Fuldou a jejich Adélkou na penzionu Lesovna v Kunštátu, takticky vzdáleném od Zelenky cca 3,5 km (co kdyby se chlapci veselili převelice). Pátek se veze ve skromném duchu, ubytovat se, zařídit si snídaní v hotelu Kunštát, uspat toho našeho divočáka, otevřít víno a odpadnout.
 |
| Hotel Kunštát |
Sobota začíná již zmíněnou snídaní v Kunštátu. Té tedy předchází mírná debata o tom, v čem tam Frantu donesem, zda v šátku, či našem "novém" nosítku, ale nakonec vyřešeno. Když jsem paní servírku vyzval k činnosti, tak jsem záhy zjistil, že v pečlivě poškrtaném sešitu naše snídaně nevidí. Naštěstí to byla žena činu a my se mohli za šest pětek za osobu přecpat u švedského stolu. Taky jsem to udělal. Po snídaní jsem si Frantu uvázal před všudypřítomnými snídajícími rekreanty do šátku, čímž jsem jim připravil zážitek na celý den a šli se kouknout na kluky na Zelenku.
Zde jsme strávili část dne s těmi, kteří nejezdí na běžkách, nejezdí na prknu bo lyžích, či prostě jenom nebyli po pátečním večeru schopni. Poté jsme se vydali zpět do již zmíněného Kunštátu na večeři, kde jsme měli sraz se sportovci. A zde přichází gró celého příspěvku. Ano ona večeře. Mám rád dobré jídlo, mám rád, když jídlo svým vzhledem říká sněz mě, ale na druhou stranu nejsem rozmazlenej floutek co kafrá nad jídlem a sním všechno. Né když za to mám vysolit svůj dvouhodinový plat. My jsme dopadli celkem dobře, ale co přistálo na talíři ostatním, vyzývalo k defenestraci kuchaře.
 |
| Ovčácká pochoutka + americké brambory kýta, salám Vysočina, zapečený Hermelín neboli než jsem se stal kuchařem, tak jsem hlídal v Tescu |
Žádné komentáře:
Okomentovat