Hra začíná (pravidla nechápu)

Tak jo, rezervační smlouva podepsána. Majitelé, až moc hodní babča s dědou. Začíná se roztáčet ruleta zvaná vyřizování hypotéky (březen 2012). Ještě že máme tu "schopnou finanční poradkyni". Po všech útrapách s vyřizováním hypotéky, zjištěním, že krajní varianta financování je pro nás ta finančně nejvýhodnější a ukecání majitelů o stěhování na datum (červen 2012), kdy na účtu ještě neměli ani korunu, se jde na věc.

Když na něco neumíš čas, tak to nedělej

Víkend, na kdy bylo naplánované stěhování, byl vážně prima. V sobotu na 16. hodinu jsem odjel do Pardubic točit pivo a nalévat panáky Lence s Jirkou na svatbu (moc pěkná svatba), po půlnoci doma. Ráno v 7 vstát a  hurá na poslední zápas sezóny malé kopané v Hradci. Tam jsem zlanařil dva spoluhráče na stěhování a v 9 najíždějí dvě dodávky na stěhování (moji rodiče a Kuba). Za hodinu naloženo a vyráží se. 

Jiný kraj, jiný mrav

Na místě vše vyloženo, pomohl nám tam s tím i Martin od Dáši, což nám hodně píchlo, páč ty svině, který jsem zachránil od Hanky před rozštípáním, jsou sakra těžký. Naši odjeli, Kuba taky, my ještě na otočku do HK pro pejsky a Cecilku a pak už natrvalo. Píše se 24. června 2012

Stěhovací tým, zleva: taťka, mamina, já, Míša, Kubík a Martin od Dáši

Chalupa není žádná hra

Kdo má stejné vize, s tím se snáz realizují.

Nepřečetl jsem v knize, vymyslel jsem v beznaději.

Začalo to láskou, co hory přenáší, létem 2011. To je datum, kdy jsme se s Míšou rozhodli vyměnit studený, tmavý, nájemní byt, v krásném centru Hradce Králové, za naši vysněnou chaloupku. Požadavky zněly jasně:  hory či podhůří,  hodinová dojezdnost do HK, malá chaloupka, nejlépe napůl roubená, na polosamotě s velkým pozemkem pro budoucí chov oveček a koz. Stačila by nám jedna obyvatelná místnost. Jsme skromní.

1 místnost a mít se kde umýt. To by nám stačilo...

A tak jsme v září začali prohledávat veškeré inzerce, na netu, vývěsní tabulky RK ve městě, soukromé inzerce. Jenže jsme zjistil, že naše "požadavky" jsou jaksi mimo mísu. Ano, malých, roubených chaloupek, na polosamotě i cenově příznivých, je spousta. Ale tyto chaloupky mají v 99%, tak malé pozemky, že i naši stávající psi, by se na něm ani nerozběhli, natož budoucí hospodářské záměry na něm realizovat a zbylé procento je sice má, ale cena je někde jinde. Je to pochopitelné, dříve měly malé chaloupky, malé pozemky. Velké pozemky měly velké statky. Velké statky, velké peníze.

To by se nám líbilo, ale kde na to vzít...

A tak jsme celý podzim objížděli celé východní čechy, občas na něco narazili, občas nám někdo něco vyfouk, občas to byla pecka (místem), ale totálka (stavem) a zlodějna (cenou). Rok se převalil do doku Draka, ten nám napověděl, že na babí léto musí být hnízdo připraveno. O to více se prohloubilo naše "zoufalství", že prostě ta pravá chaloupka není. Začali se vymýšlet různé kombinační teorie, ve kterých se nejvíce vyžívala moje drahá mamka. 

No už je tomu tak...

Nic není ztraceno. Když už jsme našli "chaloupku", která po dlouhé době za něco stála, už podle fotek, rozbilo se nám auto. 14 dní jsme čekali, až nám ho spraví a celí netrpěliví jsme hned potom volali realiťákovi, kdy, že se na to můžeme jet podívat. Po příjezdu domů a velké rodinné poradě, usmlouvání ceny, osekání priorit, jsme se rozhodli, že toto je pro nás to pravé. 

Tak snad