Nepřečetl jsem v knize, vymyslel jsem v beznaději.
Začalo to láskou, co hory přenáší, létem 2011. To je datum, kdy jsme se s Míšou rozhodli vyměnit studený, tmavý, nájemní byt, v krásném centru Hradce Králové, za naši vysněnou chaloupku. Požadavky zněly jasně: hory či podhůří, hodinová dojezdnost do HK, malá chaloupka, nejlépe napůl roubená, na polosamotě s velkým pozemkem pro budoucí chov oveček a koz. Stačila by nám jedna obyvatelná místnost. Jsme skromní.
 |
| 1 místnost a mít se kde umýt. To by nám stačilo... |
A tak jsme v září začali prohledávat veškeré inzerce, na netu, vývěsní tabulky RK ve městě, soukromé inzerce. Jenže jsme zjistil, že naše "požadavky" jsou jaksi mimo mísu. Ano, malých, roubených chaloupek, na polosamotě i cenově příznivých, je spousta. Ale tyto chaloupky mají v 99%, tak malé pozemky, že i naši stávající psi, by se na něm ani nerozběhli, natož budoucí hospodářské záměry na něm realizovat a zbylé procento je sice má, ale cena je někde jinde. Je to pochopitelné, dříve měly malé chaloupky, malé pozemky. Velké pozemky měly velké statky. Velké statky, velké peníze.
 |
| To by se nám líbilo, ale kde na to vzít... |
A tak jsme celý podzim objížděli celé východní čechy, občas na něco narazili, občas nám někdo něco vyfouk, občas to byla pecka (místem), ale totálka (stavem) a zlodějna (cenou). Rok se převalil do doku Draka, ten nám napověděl, že na babí léto musí být hnízdo připraveno. O to více se prohloubilo naše "zoufalství", že prostě ta pravá chaloupka není. Začali se vymýšlet různé kombinační teorie, ve kterých se nejvíce vyžívala moje drahá mamka.
 |
| No už je tomu tak... |
Nic není ztraceno. Když už jsme našli "chaloupku", která po dlouhé době za něco stála, už podle fotek, rozbilo se nám auto. 14 dní jsme čekali, až nám ho spraví a celí netrpěliví jsme hned potom volali realiťákovi, kdy, že se na to můžeme jet podívat. Po příjezdu domů a velké rodinné poradě, usmlouvání ceny, osekání priorit, jsme se rozhodli, že toto je pro nás to pravé.
 |
Tak snad
Žádné komentáře:
Okomentovat