úterý 20. listopadu 2012

Začínáme s BARFem

Ačkoli jsme to stále odkládali na to, až budeme mít velký pultový mražák, už jsme to nevydrželi. Začali jsme odjídat z našeho mini mražáčku buchtičky na šodó, špenát a začali jsme proklínat naši podzimní houbařskou vášeň. Ale i tak jsme tam dokázali připravit prostor na 6kg masa pro naše miláčky. To je jen začátek. Na "cestě" je 140 litrový pulťák :)
Hovězí vemeno, hovězí maso a syrová okurka...

pátek 16. listopadu 2012

Smrt Kočičáku...

Pod pojmem Kočičák, byla u nás vedena stavba před chalupou na dvorku, kde byly dříve chovány slepice, po jejich smrti už jen potulné kočky, kterým předchozí majitelé vždy při odjezdu hodili zbytky od nedělního oběda a dosypali jim do misky levnějších granulí. Dobří to lidé. Proto ten název Kočičák. Hlavně to byla taková kolna na bordel a to doslova. Sice nás celkem slušně kryla před zraky sousedů, ale musela uvolnit prostor mrkvi, ředkvičkám a jiným plodinám. Na jejím místě totiž hodláme zbudovat zahrádku, ze které budou jazyky přecházet.  
Ta malá bouda před chalupou...
Na pomoc zbourat kočičák nám tentokrát přijeli pomoct Zuzka se svým novým šamstrem Honzou. Strašně se na to třásli, tak proč jim nevyhovět. Jejich příjezd v 9:00 se nekonal a já to začínal vidět šedě. V půl desáté byli u nás a šli jsme si dát kafe. To jsem začínal vidět černě. Představa toho, že v 5 je tma jak v řiti a z kočičáku není dole ani taška, mě nenechávala chladným, ale na venek jsme vytvořil poker face. Jenže po kafi se Honza převlékl do epesní montérkové kombinézy, Zuzka ne (takže byla jako prase), nasadil si rukavice a ukázal, že hoši z Polabské nížiny mají páru, jak koně z Krkonošského pivovaru. Ve tři bylo hotovo.

Než jsem stačil něco nafotit, kočičák byl dole...
Ještě z druhé strany...
Další nespornou výhodou zbourání kočičáku je, že ačkoli se to nezdá, byl ze dřeva. A že toho dřeva na něm použito bylo hafo. A jak každý chalupník co topí dřevem ví, každý prkýnko do kamen dobrý. Suma sumárum toho mohlo být tak 2 kubíky trámu a 3 latí a prkem. No slušná úroda.
Co se nevešlo do stodoly, čeká na pořezaní před ní...
Zuzka s Honzou večer odjeli, já šel koupat Franze a při tom jsme dostal strašnou chuť na točený. Doma jsem vyjednal podmínky a šel na chvilku mezi místní chásku zjistit, co je ve vsi nového. Už večer začalo pěkně přituhovat a naznačovalo pěknou neděli.
Rána začínají být mrazivá...
Neděla byla nastavena na úklid. Kočičák byl sice dole, prkna odklizena, ale zůstala po něm na dvě patra vysoká pískovcová podezdívka, pískovcový chodníček, hromada betonových tašek, hromada shnilých prken, co ani nejškudlivější chalupník do kamen neschovává a další hromady bordelu. Prostě to u nás začíná vypadat, jak u správného venkovského statku. Ještě kupa hnoje na dvorku a idyla je dokonána.
Pálení chrostí a prken...
Já začal odklízet ty překrásné, kurevsky těžké, pískovcové šutry, pořezal něco prken, Míša dostala úkol nejzodpovědnější a Franz to celý prospal v šátku.
Paličova dcera...

Moje představa, že v neděli večer budou na dvorku nachystaný řádky na jaro, jeden jako druhej, byla dost naivní. Uvidíme jestli vůbec do druhého sněhu. Den je sakra krátkej, z práce člověk přijíždí po tmě a o víkendu toho taky moc neudělá...A to jsem slíbil, že do Vánoc budou garnýže ve světnici a vyšperkovaná předsíň...no babičko čaruj...
Chtěl bych být naším koťátkem...