Patos na konec...

Dej dej dej...

Kdyby mi někdo před rokem řekl, že se budeme stěhovat, tak bych ho podezříval z toho, že má přístup k mým myšlenkám. Ano, 24. června roku 2012 jsem se s velkou slávou stěhovali za vysněným bydlením na venkov. Jenže tam od začátku něco haprovalo. Měla to být malá roubenka na (polo)samotě v Orlických horách. A tady to bylo stavení větší než menší v Podkrkonoší u silnice. A já si říkám, proč jsem to dopustil. Celou tíhu viny beru klidně na sebe, nemám s tím problém, moje ego je dostatečně velké na to, aby se s tím vyrovnalo. Situace byla taková, že touha po potomkovi naprosto převážila porci štěstí při hledání místa pro život. Ukázkově by se to dalo vyjádřit situaci na překlápěcí houpačce v poměru dospělí jedinec vs 3 leté děcko.

 Potomka jsme zplodili takřka lusknutím prstů, ale porodit chalupu snů nešlo ani císařským řezem. Paní domácí rostlo břicho, jak dýně v srpnu, situace se jevila beznadějně, bytem stále v temném, studeném domě v 1. poschodí, takřka nad diskotékou. Takže jsme se začli poohlížet i po jiných lokalitách. Stěhovali jsme se v 7 měsíci těhotenství a ještě než se Fanda narodil, já se už jel tajně podívat na jednu super chalupu do orliček. Byla to paráda, měl jsem to pro paní domácí nachystané jako překvapení po porodu. Nakonec jsem to nevydržel, u sklenky vína vybalil tu skvělou zprávu a záhy jsme málem jeli do porodnice. Tím večerem bylo vysvětleno, že doma je tady a nikam se nestěhujem.

Než Fa stačil stahat dřevo z lesa, zapadala mu tatra sněhem

 Na nějaký čas bylo toto téma doma tabu a nechával to paní domácí vstřebat, aby pochopila co pochopit měla. Trvalo půl roku, než jsem o tom mohl žertovat a další půlrok než to začla brát vážně. V létě rozhodnuto. Prodáme, na přechodnou dobu do HK do nájmu a v klidu hledat zapomenutý kout Orlických hor.

Fa a vláček od tety

To pravé dobrodružství začlo, když se v listopadu ozval kupec budoucí a já doma přednesl vizi, že stěhovat se budeme před vánocemi. Několik dní slovní potyčky a nakonec návrh jednohlasně přijat. A pak už nás čekali samé nadívané perličky. Čtrnáct dní před plánovaným stěhováním napadlo 20cm sněhu, takže to vypadalo, že stěhování se bude muset posunout na oblevu, v bytě kam jsme se měli stěhovat nebyl ještě tři dny před našim přesunem plynoměr a den na to stále nefungovalo topení ani netekla teplá voda. Paní domácí se trochu hroutila, v bytě nefungovalo takřka nic a můj optimismus už sere všechny okolo. Dnes je 19. Prosince. Já kroutím poslední hodiny v práci před dovolenou, doma to vypadá, že Vánoce budou až v Lednu a Fa odkojený podmínkami, jak dítě Inuitů po necelém týdnu v Hradci už chytil nějakého bacila.

Mikulášská výslužka kyne...

A teď ten patos. Náš rok a pultý pobyt na chalupě, by se dal shrnout na místo, kde teplo bylo jenom ve světnici u pece. Do dřezu tekla jenom studená voda, která záhy odtékala do bandasky na mléko, páč jsme neměli odpad a musel jsem ji každý den vynášet na kompost. Tam, kde v koupelně byla teplota jako venku, takže už od září se Fa koupal zase ve vaničce ve světnici. Tam, kde jsme usínali v roubené místnosti při 12°C a probouzeli se do 4°C. A všechno to bylo skvělé, takové jaké jsem to chtěl, žít v dobrovolné skromnosti. Občas jsem litoval toho, že máme splachovací záchod :) Pečení prvního kváskového chleba, sbírání všeho co v přírodě roste a dá se zkonzumovat, vyrobit ze starých prken poličky. Jasně pro každého to není, já se v tom našel. Jen tam je ten háček, že to není v OH. Neříkám, že to tu genius loci nemá. Jen prostě pro mě tu není bo já vím, že na mě čeká někde jinde. Březová Stráň končí a s ní i tento "blog". 

Balíme...

Kočky to berou v klidu

Paní domácí z toho začla pít

Jako opravdu poslední noc

Nová kapitola...

Staré známe stoly...

Do dneška nechápu, jak v hospodě v Podkrkonoší mezi Dvorem Králové, Novou Pakou a Trutnovem můžou točit desítku Gambrinus. To byl na mě od začátku hodně velkej faul. 

Drhne to, víme to...

Konec července se neudržitelně blíží a my tady na to kašlem. Jo je to tak, páč je celý července hezky, víkendy trávíme na výletech ani si nepamatuji, kdy jsme byly naposled doma. Ale je to super a baví nás to. Jen to leze sakra do peněz. No a přes týden na to taky není čas, páč se zastavíme tak kol půl desáté večer a to počítač obsadí paní domácí, takže já mám po srandě. V práci na to teď taky čas není, jelikož se jeb.. s fabrikou na Lego kostičky do Číny, což mě hrozně naplňuje a uspokojuje, že jo.

Na Zelence měl František kámošky...

Kámoška č. 2

Konečně jsem se stavili v Neratově

No a co se tedy za tu dobu událo. Předně jsme vrátili basy s prázdným pivem (došlo na nejhorší) a rázem jsme mohli odjet na Zelenku oslavit 1. výročí svatby Áji s Ludvou. Víkend na to jsem jel točit pivo do Kutné Hory na Creepko. Míša, aby nebyla doma sama, tak jela Dáše s Martinem hlídat tu jejich vilu do HK, jelikož jeli na víkend pryč. Následovala velká rodinná narozeninová oslava, našich 60tiny. Ze začátku to trochu drhlo, ale nakonec to proběhlo hladce, pivo se vypilo, tak jsme mohli jít po půlnoci s klidným svědomím spát. Mezitím vším se jezdíme v týdnu koupat do Dachova, sbírat borůvky, třezalku, do lesa a tak...  

Chodíme na houby...

A na procházky

Co nás čeká? Tenhle víkend nic. Aspoň prozatím. V neděli se staví Lenka s Jirkou vybrat si nějaký krámy z půdy, možná ještě pojedeme do Kérkonoš. V sobotu. Jel bych. Uvidíme...

Koťata - vrh C

A je to tu, dnes ráno Cecilka naprosto přirozeně, bez okolků, porodila 5 nádherných koťat. Dvě rezaté (po tátovi) dvě černo mouraté s pálením a jedno šedivé proužkaté (to je úplně poloviční co ty ostatní). Uvidíme, jak se vše bude vyvíjet. Co je jisté, že jména budou mít od C, a pokud tam bude kocourek, tak to bude Cyril (Kéž to šedivé, to bych si chtěl nechtat :)

První dvě jsme objevili v sedm ráno...

Bíba u porodů asistoval jako zkušený porodník...

Všech pět s mámou v krabici ...

Divadelňák začíná...

Ano ano, událost roku začíná, ti praví srdcaři si na tuhle akci berou deset dní dovolené...nejlepší studentská léta jsou pryč...Ale nás nic nezastaví....deset dní ve znamení hudby, divadla, přátel,...

...

Koupeme se...

Lidem se nezavděčíš...To si musí říkat Bůh, u nás Krakonoš. Nejdřív jim je zima, tak jim přitopí a už je jim zase vedro. My to neřešíme, my se chladíme. Sic na dvorku není jediný strom, který by vrhal stín, postavili jsme Františkovi improvizované tepee a dali mu hrnec s vodu na cachtání. Já, a to se musím pochválit, pokračuji i po opravě auta v dojíždění na nádraží na kole. A po pravdě je to super, hlavně v těchto teplých dnech se celou cestu domů motorákem těším až si dám v Třemešný na nádru točenýho plnotučnýho Krakonoše za 18 kaček. A pak že Bůh neexistuje. To kdybych jel na nádraží ráno autem, tak o tuto nádheru přicházím. To že přijedu domů mokrej, jak Michael Phelps mi vůbec nevadí, páč mám ještě studené hrdlo. 

Teppe...

DIY bazének...

účel světí prostředky...

Paní domácí přišla na to, že bazének pro Františka jako dobrý, ale jí je prý, jak u něj sedí, vedro jako prase. Chvíli jsme řešili, od kdy se mohou malé děti koupat jako třeba na koupališti. Opět jsem zavítal na mé oblíbené maminkovské fóra, v rychlosti prolítnul, dle komentářů usoudil, že budeme nezodpovědní a vyrazili na přírodní koupaliště Dachová. Na ty umělý s Míšou moc nejsme, moc lidí, moc chlóru, přehlídka letošní kolekce bikin a zimy strávené v posilovně, všeho moc...

Hrajeme si na písku...

Máme se rádi...

Lítáme...

Osvěžit... 

A plaveme...

O přírodním koupališti Dachová jsem uvažovali ještě loni, když míša měl Francina schovanýho u sebe, pak z toho sešlo. Koupaliště si drží styl přírodní plovárny z dob minulých, zasazené v lese, genius loci mu opravdu nechybí. Hned při naší včerejší návštěvě mě bavila partička pánů přes 60. let, hrajicích na písečné pláži petanque, opálení, že by jim plavčík záviděl a ty průpovídky? O klasice hranolky do kelímku, langoš a lednáček netřeba mluvit....Tohle na koupališti Flošna nenajdete....

Dobová fotografie, dnes to tam vypadá stejně...

Pro neználky, kde Dachovy jsou, je to hned za Hořicemi, směr Miletín...mapa zde

Zelenka, slunečná, deštivá, příjemná

Počasí celý týden naznačovalo, že víkendový výlet do Liberce nebude úplně ten správný nápad. Ale víkend v plánu výletu byl zakořeněn v mozku a doma se nám být nechtělo, natož když má ještě pršet. V takovém případě opět a samozřejmě, mě, napadá spásný nápad. Zelenka. Orlické Záhoří, Orlické hory, prostě hory, tam je krásně vždycky. Páč když prší, tak člověk nevyleze z chalupy a může celý den popíjet desetistupňovou Holbu, hřát se u kamen, hrát společenské hry a když vykoukne sluníčko, tak vyrazí na procházku. Prostě ozdravný pobyt, co Vám  mám povídat. Situace se zlehka zkomplikovala nemocí opraváře našeho auta, paní domácí do mě hučela, ať si půjčím auto v práci, prý tam pracuji dost dlouho na to abych byl důvěryhodná osoba (pravda, kroutím tady pátý rok). Tak se kroutili, jak žížala na háčku, prý musí rozhodnout pan generální. Naplánoval jsem si tedy na pátek půl den dovolené, takže v jedenáct padla. No pan generální si přispal a do práce dorazil až po poledni, přednáška o bezpečnosti, bla bla bla...Odjíždím z práce po 13 hodině (dovolená jako prase) s pocitem, že budu snad ještě muset generálnímu celé léto sekat   zahradu. Doma naložím smečku č. 1 (Míšu a Francina) do auta, smečku č.2  (Judka a Bíbas) do kufru, pořádně vyložit dekama, abych jim tu jejich namistrovanou fábii nezasral. Napříště využiji služeb Martina s Dášou v zapůjčí komunitní fildy v kombíku, kde se o nějaký chlupy nemusím starat.

Zelenkovské louky...

Skoro Polsko...

Jedna z deseti chalup...

 Po cestě se stavit na menší nákup a samozřejmě zmrzku. Počasí je přímo pohádkové, sluníčko a my už stoupáme Kounovem k Deštnému, zajíždím Míše ukázat chalupu v Končinách, co jsem tehdá našel, místo se jí líbí, ale co naplat, koupili ji muzikoterapeuti se záměrem terapeutického centra. Aspoň někdo kloudnej. Přijíždíme po páté na Zelenku, Míša nás vítá, Šimon také, Standa dojíždí záhy, idyla začíná. Rychle tam pouštím jedno uvítací a už se jdeme projít, dokud je počasí slunečné. Obcházíme ty nádherné chaloupky, zastrčené na loukách a v lesích. Je jich, že bys to na dvou rukách spočítal (večer se od Standy dovídám, že jich tam bylo ještě krátce po válce přes 40, poté co vysídli němce a neobsadili se, přejel je buldozer velikosti činžáku. V tom mě ten odsun sere a ještě i v jinech věcech).

Zelenka...

Po uspání Francina probíhá večer v typickém zelenkovském duchu, fotbal se Šímou, stodola, Holba, stodola Holba,... Jdeme se Standou spát kolem půl druhé a je si toho stále co povídat. Spíme do 8. Nevěříme. Francin stává obvykle po páté ranní. Holt prostě vysokohorský vzduch mu prospívá. Snídaně a jedem na Kozí chlívek (takovej namachrovanej penzion, kde za jednu noc zaplatíte, jako za prodloužený víkend na Zelence) na dětský den, berem do auta Míšu se Šímou. Při příjezdu začíná krápat, Fanouš do šátku spát. Rychle to oběhneme, Šíma splní všechny úkoly, všem pohádkovým bytostem nekompromisně tyká, jen na čarodejnici si netrouf a povídá dobrý den. Na oplátku si může zaskákat na nafukovacím hradu , kde je již tak 5cm vody. Nebojí se vlka nic a už tak divočí.Nakoupíme kozoovčí sýr k večeři a s durch mokrým Šímou zpátky. To už leje pořádně. Odpoledne proprší, vegetíme na chalupě, Míša spí a my s Francinem se kámošíme s Vasilem, který je někde z okolí Užhorodu, co je zde také ubytován. Poté nastává obdobný průběh večera jako v pátek. Ráno je počasí vlídnější, jdeme se projít na Trčkov, podívat se na "chalupu" pana Mertlíka, potkáme stádo nervozních krav, co by nás snad i snědli. Po obědě to balíme, jedem dom a stavíme se ještě v Hrašticích pro ty úžasný kozoovčí sýry.  Berem sýry, mléko, bryndzu. Najdete je ZDE. Mají otevřeno takřka kdykoli, pokud nejsou někde na trhu. Moc fajn lidi, co začali s kozama tak, že ji jednou známému hlídali :) no tak začíná takřka vždycky.

Šíma skládá puzzle u pirátky...

Nafukovací hrad alá tobogán...

Krávy...

Víkend super, přinesl spoustu pozitiv, nagativ neregistruji.

PS: Vasil se diví, že tu chodí po loukách a lesích volně zvěr (srny, laně, jeleni). U nich by to prý hned lidi zabili a snědli. Se Standou mu vysvětlujem, že tady se to nesmí, že jinak pokuta a případně i klepeta. Chvíli se na nás dívá a pak povídá, že nám něvěří, že to přece není možné :)

Sobota ve znamení hlíny...

Víkend za námi a víkend před námi. Ten, co je za námi, byl výživný jen co je pravda. V sobotu jsme jeli na workshop hliněného omítání do Velkého Vřešťova k manželům Kratochvílovým (Stáňa s Davidem). Sobotní ráno nenasvědčovalo azurové nebe, ale nebojíme se vlka nic. Standardně jsem dojel na místo bez pochybností, že nevím kam jedu. Místo, kde měl workshop probíhat, byl pasivní dům postavený z balíků slámy a rámové nosné konstrukce. Dozvěděli jsme s o historii domu (dům postaven cca 2 roky), pasivních domech, alternativním přístupu ke stavbě, hliněných omítkách a tak vlastně vše na co David se Stáňou věděli odpovědi. 

David vysvětluje krásu hliněných omítek...

Hlavní náplní byla praktická část a to namíchání a nanášení hliněné mazaniny na rákosové rohože, hliněná jádrová omítka se slámovou řezankou a hliněný štuk. Míšu zajímali nejvíce reliéfy, mě jak bývá zvykem vše. Francin si to užíval také. Při teoretické části spal v šátku, při praktické si hrál na zemi v trávě či na zemi v chodbě, kde se jádro nanášelo. Po obědě se pokračovalo v nanášení (Francin opět spal) a vyzkoušení štukování. S tím je teda pěknýho sr... , ale výsledek je více než uspokojivý. Dá se uhladit úplně do hladka.

Míchání  mazaniny...

Co mě na hliněných omítkách hodně baví, tak je ten materiál (voda písek jíl), práce převážně ruční (nožní) a organický vzhled. Nerovnost je žádoucí. Když si doma nahodíš opadanou zeď a máš to vlnité a  nerovné, tak na tebe každý kouká, jaké seš nemehlo či to zkomentují, že ten zedník co to nahazoval, měl asi oko z kašparovy krávy, že voko není ... voko vidí, a bla bla bla. Ale u hliněné, jim nejdříve spadne brada, páč to jen tak neviděli, pak si možná pomyslí něco o pravěku, možná okomentují i tu nerovnost, ale to ti je jedno, páč si myslíš svoje a hlavně víš svoje. A co je ještě hodně velká výhoda hliněných omítek? Kde jeden den skončíš, můžeš za měsíc pokračovat. Pořádně navlhčíš a jedeš, napojení nepoznáš.  

Ruční promíchávání jádra...

Nožní promíchávání jádra...

S Francinem nanášíme mazaninu na rákosové rohože...

David ukazuje nanášení jádra...

Míša nanáší jádro též...

Francin asistuje u kýble s jádrem...

Do reliéfu se pustila Zuzka ze Šumperka....

Při závěru už začínal byl náš miláček trochu protivný, tak jsem byli celkem rádi, že se pojede domů. Kdyby nestále práce na jiných částech chalupy, tak bych osekal chodbu na cihlu a "nahodil" hlínou. Stáňa s Davidem jsou úžasní lidé, s podobnými zájmy a názory. Odjížděl jsem domů s pocitem dobře vyplněné soboty. A to mě čekala ještě večerní výprava za táborníkama do Nesyty, kde měli "soustředění". I na klasickou večerní halekačku při kytarách došlo, tak jsem mohl jít v klidu spát.

Radek škrtí krk...

Ondra jako vždy s vervou...

Tohle si už moc nepamatuju...