Sobota ve znamení hlíny...

Víkend za námi a víkend před námi. Ten, co je za námi, byl výživný jen co je pravda. V sobotu jsme jeli na workshop hliněného omítání do Velkého Vřešťova k manželům Kratochvílovým (Stáňa s Davidem). Sobotní ráno nenasvědčovalo azurové nebe, ale nebojíme se vlka nic. Standardně jsem dojel na místo bez pochybností, že nevím kam jedu. Místo, kde měl workshop probíhat, byl pasivní dům postavený z balíků slámy a rámové nosné konstrukce. Dozvěděli jsme s o historii domu (dům postaven cca 2 roky), pasivních domech, alternativním přístupu ke stavbě, hliněných omítkách a tak vlastně vše na co David se Stáňou věděli odpovědi. 

David vysvětluje krásu hliněných omítek...

Hlavní náplní byla praktická část a to namíchání a nanášení hliněné mazaniny na rákosové rohože, hliněná jádrová omítka se slámovou řezankou a hliněný štuk. Míšu zajímali nejvíce reliéfy, mě jak bývá zvykem vše. Francin si to užíval také. Při teoretické části spal v šátku, při praktické si hrál na zemi v trávě či na zemi v chodbě, kde se jádro nanášelo. Po obědě se pokračovalo v nanášení (Francin opět spal) a vyzkoušení štukování. S tím je teda pěknýho sr... , ale výsledek je více než uspokojivý. Dá se uhladit úplně do hladka.

Míchání  mazaniny...

Co mě na hliněných omítkách hodně baví, tak je ten materiál (voda písek jíl), práce převážně ruční (nožní) a organický vzhled. Nerovnost je žádoucí. Když si doma nahodíš opadanou zeď a máš to vlnité a  nerovné, tak na tebe každý kouká, jaké seš nemehlo či to zkomentují, že ten zedník co to nahazoval, měl asi oko z kašparovy krávy, že voko není ... voko vidí, a bla bla bla. Ale u hliněné, jim nejdříve spadne brada, páč to jen tak neviděli, pak si možná pomyslí něco o pravěku, možná okomentují i tu nerovnost, ale to ti je jedno, páč si myslíš svoje a hlavně víš svoje. A co je ještě hodně velká výhoda hliněných omítek? Kde jeden den skončíš, můžeš za měsíc pokračovat. Pořádně navlhčíš a jedeš, napojení nepoznáš.  

Ruční promíchávání jádra...

Nožní promíchávání jádra...

S Francinem nanášíme mazaninu na rákosové rohože...

David ukazuje nanášení jádra...

Míša nanáší jádro též...

Francin asistuje u kýble s jádrem...

Do reliéfu se pustila Zuzka ze Šumperka....

Při závěru už začínal byl náš miláček trochu protivný, tak jsem byli celkem rádi, že se pojede domů. Kdyby nestále práce na jiných částech chalupy, tak bych osekal chodbu na cihlu a "nahodil" hlínou. Stáňa s Davidem jsou úžasní lidé, s podobnými zájmy a názory. Odjížděl jsem domů s pocitem dobře vyplněné soboty. A to mě čekala ještě večerní výprava za táborníkama do Nesyty, kde měli "soustředění". I na klasickou večerní halekačku při kytarách došlo, tak jsem mohl jít v klidu spát.

Radek škrtí krk...

Ondra jako vždy s vervou...

Tohle si už moc nepamatuju...