Zahrádka, skoro...

 Jo už je to skoro půl roku, co jsem se tu kasal, jak bude místo kočičáku zahrádka. Nechci se vymlouvat, ale jistou zásluhu na tom, že zahrádka vypadá jak vypadá, má i paní domácí. Ono se těžce něco tvoří, když máte v jednotce žáškodníka, takového toho červíka pokušitele, co vám stále našeptává, buď s náma doma, už toho nech, nás to doma samotné nebaví a když tomu všemu odoláte, tak prší. A to vidíte, jak to paní domácí za oknem všechno bujně roste a Vás polévá horko, že to nebude mít kam zasadit. Stále slyšíte, jak by ta zahrádka byla potřeba a vy vlastně neděláte nic jiného, než tu zahrádku (což mi vůbec nevadí), ale tempem 1 hodina denně (což mi vadí).

Ale zakopanej pes je i v jiné části zahrádky. Jsem se velice zhlídnul v permakultuře a to prostě není zahrádka jen tak ledajaká. Vysnil jsem si vyvýšené vyplétané záhony.  A jelikož kočičák je (byl) celý postaven na navážce, tak vše do hloubky 50cm vykopat a odvozit a novou hlínu zase navozit.

Kopeme...

Kopeme stále...

Počítač jsem vyměnil za nástroj chlapa...

Hrábě taky dostávají na frak...

No a když už to teda celé bylo vykopáno a vynošeno, páč množství větší než menší, bylo tvořeno nádhernými pískovcovými balvany, tak stačilo popadnout kárku a vyrazit pro pořezané klestí, co má soused na kopci a mám na něj požehnání.

První várka...

Zatloukám  a vytyčuji...

Když jsem si myslel, kolik jsme toho bordelu nepřivezli, tak mě po chvíli přešel smích, popadnul jsem kárku a pro druhou várku jsem již vyrazil sám. Kdybych to býval tušil, udělám to z krajin :)

Impro skleníkopařník...bez toho nejede vlak...

Vypleteno, zbytek jako podládka...

...navrh tlející seno, kompost a krtince co jsme posbírali na louce...

Hotovo, může se sázet. Momentálně vykopávám již prostor pro druhý záhonek, díra jak na zadržení stoleté vody na Vltavě, ale už mi chybí jen kousek a pojede se pro chrostí....takže, práci zdar, zahradničení zvláště...

Sázíme...