Běžím, tedy jsem...

Nastala nám trochu vynucená pauza. Na běhání nebyl čas, nálada a žádná další výmluva mě nenapadá. Ale jsem zpět a opět s vervou. Ještě před pauzou, na svátek práce, jsem se šel jen tak proběhnout. Byl jsem nějaký znavený, takže volím tu nejkratší trasu. Po vyběhnutí mě začínají bolet kolena. Na mysl mi přichází, jestli to je dobré. Když přichází kopec, kolena si čvachtají blahem, kopec jim prospívá, nic nebolí. Vybíhám ho snadno, přichází rovina a mírně se to sklání a opět mi kolena dávají za uši. Při druhém kopci se trochu hecnu a na kopci koukám na hodinky a říkám si seš pašák. Sbíhám do Brusnice, bolí to, ale už se vidím s krákorou na lavičce na zápraží. Výsledný čas 35:20, kilometráž 7,87. Jsme spokojen.

Včera jsme s Fanoušem dodělávali náš slavný plot, pak naváželi kameny a pak šup do postele. Já nazouvám kecky, venku to fouká, jak v přístavu v Marseille, honí se černé mraky. No uvidíme. Dáme si moji momentálně oblíbenou trasu okolo již zbořeného komunistického kravína. Ještě v Brusnici si připadám, jak kdybych vyběhl poprvé. Ta 14 denní pauza je znát. Celou dobu se hrozně ploužím, všechno mě bolí, nejvíc ruce a ramena. Při běhání mě bolí pracky, jsem opravdu troska. Přijde mi, že ať běžím na jakoukoli světovou stranu, tak mi stále fouká do ksichtu a pro vítr v zádech jsem se prostě nenarodil.  Když sbíhám do Brusnice ozývá se levé koleno, ale nedbám na to. Čas vypadá solidně, nezrychluji nic, běžím ve svém tempu. Dobíhám dom, v nohách 9,79 km a hodinky signalizují 42:47. A přes okno slyším, že Francin ještě nespí, řev, že i pejsci mají v předsíni přes hlavu polštář.

O víkendu jedem do Červenky a mě hrozně láká vzít kecky s sebou. Ty kopce tam jsou impozantní. No uvidíme.

Líbila by se mi trasa červenka - červenovodské sedlo - hvězda a po modrý zpátky...uvidíme