čtvrtek 25. července 2013

Drhne to, víme to...

Konec července se neudržitelně blíží a my tady na to kašlem. Jo je to tak, páč je celý července hezky, víkendy trávíme na výletech ani si nepamatuji, kdy jsme byly naposled doma. Ale je to super a baví nás to. Jen to leze sakra do peněz. No a přes týden na to taky není čas, páč se zastavíme tak kol půl desáté večer a to počítač obsadí paní domácí, takže já mám po srandě. V práci na to teď taky čas není, jelikož se jeb.. s fabrikou na Lego kostičky do Číny, což mě hrozně naplňuje a uspokojuje, že jo.

Na Zelence měl František kámošky...
Kámoška č. 2
Konečně jsem se stavili v Neratově
No a co se tedy za tu dobu událo. Předně jsme vrátili basy s prázdným pivem (došlo na nejhorší) a rázem jsme mohli odjet na Zelenku oslavit 1. výročí svatby Áji s Ludvou. Víkend na to jsem jel točit pivo do Kutné Hory na Creepko. Míša, aby nebyla doma sama, tak jela Dáše s Martinem hlídat tu jejich vilu do HK, jelikož jeli na víkend pryč. Následovala velká rodinná narozeninová oslava, našich 60tiny. Ze začátku to trochu drhlo, ale nakonec to proběhlo hladce, pivo se vypilo, tak jsme mohli jít po půlnoci s klidným svědomím spát. Mezitím vším se jezdíme v týdnu koupat do Dachova, sbírat borůvky, třezalku, do lesa a tak...  
Chodíme na houby...
A na procházky
Co nás čeká? Tenhle víkend nic. Aspoň prozatím. V neděli se staví Lenka s Jirkou vybrat si nějaký krámy z půdy, možná ještě pojedeme do Kérkonoš. V sobotu. Jel bych. Uvidíme...

čtvrtek 4. července 2013

Babičkám...

Dva víkendy strávené v HK na divadelním festivalu, dva víkendy pohody, hlavně pro Františka. Ten se naučil postavit pomocí nějakého předmětu. Zjistil, že lézt nahatý po štěrku v parku je super, že hlína se dá jíst, a že k tomu, aby se vykoupal v bazénku, když mu je teplo, nepotřebuje rodiče.

Koupem se...
Jíme hlínu...
Vymýšlíme blbosti...

středa 3. července 2013

Bábovka alá nahraď to...

Jednou jsem měl někam napsat takový krátký sloupek o sobě. Takové to, jak lidé píší: v roce 2006 ukončil FF na UK, od té doby působil v XY organizacích, básník, aktivista, baletní tanečník a mistr republiky ve skládání parníku z novin na čas a další bla bla řeči. Jenže jsem zjistil, že tam nemám co o sobě napsat, aby to bylo aspoň trošku zajímavý a lidi, co si to budou číst, by si řekli, ten je teda (cokoli). Prostě jsme chtěl bejt vtipnej, ale stále se mi nic nehrnulo do mozku. No nakonec jsem tam něco vyplodil, ale z čeho jsem měl velkou radost, tak to bylo "gastronomický anarchista". A to tedy jsem. Nejsem zastáncem striktního dodržování receptů a to z několika důvodů.

 - za prvé, vemte si recept a zjistíte, že více jak polovinu věcí doma ve špajzu nemáte. Tudíž to znamená vyrazit do krámu a ty věci nakoupit. Teď se mi nejedená třeba o takové ty základní suroviny, jako třeba brambory, těstoviny, rýže, ... (i když na jejich záměnu to jsem taky expert), ale takové ty doplňkové, které prý to jídlo dělají. Takže musíte koupit spoustu těch serepetičet co stojí hodně peněz a pak toho použijete dle receptu "špetku". Takže Vám pak zbude kvanta serepetiček, co třeba zase půl roku nepoužijete. Chápete? Úplně největší odborníci na tohle jsou konstruktéři veganských receptů, ty ani nečtu, páč to je fakt na léčení. Nevěříte? Příklad: 

2 hrnky polohrubé pšeničné mouky
1 hrnek špaldové mouky (ev. můžete dát další hrnek pšeničné)
3 lžičky mleté skořice
cca 1/2 lžičky muškátového oříšku
cca 1/2 lžičky mletého hřebíčku
1 a 1/2 lžičky sody bikarbony
1/2 lžičky prášku do pečiva
1/2 lžičky soli
1/2 hrnku + 1 lžíce sojového či jiného rostlinného mléka (ev. vody)
1 lžička (jablečného octa)
1 hrnek (bílého) cukru
3/4 hrnku hnědého či kokosového cukru (kokosový je dražší, ale má vynikající chuť a nižší GI)
1 hrnek rostlinného oleje
3 lžíce rozemletého lněného semínka
2 lžičky vanilkového extraktu
2 vrchovaté hrnky nahrubo nastrouhané cukety (pokud je hodně vodnatá, přebytečnou vodu vymačkejte a slijte!)
1 hrnek nahrubo nasekaných vlašských ořechů

A to je prosím recept na cuketový chlebíček s ořechy 

- za druhé, můj názor je, že vařit se má v restauracích, doma se má experimentovat

- za třetí, nebaví mě odměřovat

- za čtvrté, pokaždé jím něco jiného

- za páté, je to fajn

No a tak včera proběhla taková naše večerní rodinná klasika. Devět večer, chuť na sladké, upečem si bábovku, to je rychlost. (a pak ji ještě celou sežerem horkou). Od čeho se to celé bude odvíjet je jasné hned od začátku, a to že nemáme vajíčka. V této situaci vždycky děláme veganskou s nemletým mákem, ale chce to změnu. Google toho na mě plive nepřeberné množství, na jednu klikám. Ha, nemáme mlíko, dám tam Zajíce (pro neznalé sušený sojový nápoj Zajíc, né zajíce z pole), kypřící prášek, došel, a hle máme sodu, stačí. Zbytek je brnkačka.

Krásné na tom je, že podle jednoho receptu jsem ji pekl, ten jsem upravil a dnes už si ho pořádně ani nepamatuji a takže to co Vám teď píšu, je vlastně třetí varianta původního receptu. Jde se na pečení.

- 300 g mouky polohrubé
- čokoládový pudink
- 3/4 hrnku teplého Zajíce
- sody nezjištěné množství
- 100g Hery, prostě ukrojíte míň jak půlku
 - rozinky, slunečnice
 - kakao
 - med

Polovinu mouky nahradím celozrnnou špaldovou, oproti původnímu receptu sypu pudinkový prášek, páč do jiných veganských bábovek ho taky dávám, nevím proč. Přisypu sodu, podle oka, kakao podle barvy (psali dvě lžíce). Přileju zajíce, rozpuštěnou Heru. Rozinky ani slunečnice tam nebyli, ale já je mám rád. Byl tam cukr, ruším a dávám med (poslední dobou při pečení dávám cukru max polovinu než bývá v receptech). No a to je asi vše, hlavou mi běhá čím bych to ještě "vylepšil ", vzpomenu si na vegenské recepty a rychle mě to přechází. Vymazat formu a do trouby na 175°C (pro hnidopichy, formu jsem vymazal troškou Hery a vysypal pol. moukou). Teď mi nabíhá na mysl

 - za šesté, u pečení dobrot ty šmejdi nikdy nepíšou na kolik, a jak dlouho se to má péci, ty jejich rady do zlatova a do vyhřáté trouby mi byli ze začátku mých kulinářských aktivit hodně platné, takže stejně DIY (mamka na telefonu to vždycky jistila).



Jako je mi jasný, že kuchaři s velkým K by mě nejraději umlátili vařechou a vykostili filetovacím nožem na candáta, ale já to prostě takhle mám. Třeba takový můj přítel Ludvík S. Toho si jako kuchařem vážím. On to tedy ještě kuchař není, on to je takový ten domácí kuchař, vlastně jako já, ale on to má právě hozené tím profesionálním směrem. Je vidět, jak to žere, jak tomu věří, jde si za tím a myslím si, že Pohlreich s Vaňkem mu jednou budou rádi loupat cibuli. Klidně a rád se k nim přidám, ale obávám se, že bych si i u té loupání cibule našel něco svého. Možná bych tu cibuli v receptu i něčím nahradil :)