"Nemáte to tady jednoduché"

Nejde se o to nepodělit. Včera se počasí umoudřilo, Míša mi šla s Fanouškem naproti k vlaku, couráme se domů, situace jak z romantického filmu. Doma beru Fanouše do šátku na záda, kosu do ruky a jdeme před barák pokosit louku, tráva do pasu, místy po hruď. Celkem hezky nám to odsejpá, dostávám do ruky ten správný grif.

Je to úžasné, nabíjející...

Když kosím u silnice, zastavuje bílé naleštěné SUV, postarší pár, žena stahuje okénko, ptá se mě na cestu do Hotelu pod Zvičinou. Narovnávám se, otírám kosu i čelo a vysvětluji. Žena poděkuje, podívá se na mě s Fandou, na chalupu, trávu, nasadí lítostný až skoro strachující se výraz a vyřkne: ,,Nemáte to tady jednoduché". Zatahuje okénko, bílé SUV zabublá a šine si to směrem mnou vysvětleným. Sjedu koutkem oka espézetku a vidím tam áčko...Jdu tu legraci povědět paní domácí a smějeme se ještě večer.

 Myslím si, že postarší pár má aspoň téma večerního rozhovoru na recepci v hotelu u sklenky cinzana, jak to ten lid na venkově má těžké.