Koťata - vrh C

A je to tu, dnes ráno Cecilka naprosto přirozeně, bez okolků, porodila 5 nádherných koťat. Dvě rezaté (po tátovi) dvě černo mouraté s pálením a jedno šedivé proužkaté (to je úplně poloviční co ty ostatní). Uvidíme, jak se vše bude vyvíjet. Co je jisté, že jména budou mít od C, a pokud tam bude kocourek, tak to bude Cyril (Kéž to šedivé, to bych si chtěl nechtat :)

První dvě jsme objevili v sedm ráno...

Bíba u porodů asistoval jako zkušený porodník...

Všech pět s mámou v krabici ...

Divadelňák začíná...

Ano ano, událost roku začíná, ti praví srdcaři si na tuhle akci berou deset dní dovolené...nejlepší studentská léta jsou pryč...Ale nás nic nezastaví....deset dní ve znamení hudby, divadla, přátel,...

...

Koupeme se...

Lidem se nezavděčíš...To si musí říkat Bůh, u nás Krakonoš. Nejdřív jim je zima, tak jim přitopí a už je jim zase vedro. My to neřešíme, my se chladíme. Sic na dvorku není jediný strom, který by vrhal stín, postavili jsme Františkovi improvizované tepee a dali mu hrnec s vodu na cachtání. Já, a to se musím pochválit, pokračuji i po opravě auta v dojíždění na nádraží na kole. A po pravdě je to super, hlavně v těchto teplých dnech se celou cestu domů motorákem těším až si dám v Třemešný na nádru točenýho plnotučnýho Krakonoše za 18 kaček. A pak že Bůh neexistuje. To kdybych jel na nádraží ráno autem, tak o tuto nádheru přicházím. To že přijedu domů mokrej, jak Michael Phelps mi vůbec nevadí, páč mám ještě studené hrdlo. 

Teppe...

DIY bazének...

účel světí prostředky...

Paní domácí přišla na to, že bazének pro Františka jako dobrý, ale jí je prý, jak u něj sedí, vedro jako prase. Chvíli jsme řešili, od kdy se mohou malé děti koupat jako třeba na koupališti. Opět jsem zavítal na mé oblíbené maminkovské fóra, v rychlosti prolítnul, dle komentářů usoudil, že budeme nezodpovědní a vyrazili na přírodní koupaliště Dachová. Na ty umělý s Míšou moc nejsme, moc lidí, moc chlóru, přehlídka letošní kolekce bikin a zimy strávené v posilovně, všeho moc...

Hrajeme si na písku...

Máme se rádi...

Lítáme...

Osvěžit... 

A plaveme...

O přírodním koupališti Dachová jsem uvažovali ještě loni, když míša měl Francina schovanýho u sebe, pak z toho sešlo. Koupaliště si drží styl přírodní plovárny z dob minulých, zasazené v lese, genius loci mu opravdu nechybí. Hned při naší včerejší návštěvě mě bavila partička pánů přes 60. let, hrajicích na písečné pláži petanque, opálení, že by jim plavčík záviděl a ty průpovídky? O klasice hranolky do kelímku, langoš a lednáček netřeba mluvit....Tohle na koupališti Flošna nenajdete....

Dobová fotografie, dnes to tam vypadá stejně...

Pro neználky, kde Dachovy jsou, je to hned za Hořicemi, směr Miletín...mapa zde

Zelenka, slunečná, deštivá, příjemná

Počasí celý týden naznačovalo, že víkendový výlet do Liberce nebude úplně ten správný nápad. Ale víkend v plánu výletu byl zakořeněn v mozku a doma se nám být nechtělo, natož když má ještě pršet. V takovém případě opět a samozřejmě, mě, napadá spásný nápad. Zelenka. Orlické Záhoří, Orlické hory, prostě hory, tam je krásně vždycky. Páč když prší, tak člověk nevyleze z chalupy a může celý den popíjet desetistupňovou Holbu, hřát se u kamen, hrát společenské hry a když vykoukne sluníčko, tak vyrazí na procházku. Prostě ozdravný pobyt, co Vám  mám povídat. Situace se zlehka zkomplikovala nemocí opraváře našeho auta, paní domácí do mě hučela, ať si půjčím auto v práci, prý tam pracuji dost dlouho na to abych byl důvěryhodná osoba (pravda, kroutím tady pátý rok). Tak se kroutili, jak žížala na háčku, prý musí rozhodnout pan generální. Naplánoval jsem si tedy na pátek půl den dovolené, takže v jedenáct padla. No pan generální si přispal a do práce dorazil až po poledni, přednáška o bezpečnosti, bla bla bla...Odjíždím z práce po 13 hodině (dovolená jako prase) s pocitem, že budu snad ještě muset generálnímu celé léto sekat   zahradu. Doma naložím smečku č. 1 (Míšu a Francina) do auta, smečku č.2  (Judka a Bíbas) do kufru, pořádně vyložit dekama, abych jim tu jejich namistrovanou fábii nezasral. Napříště využiji služeb Martina s Dášou v zapůjčí komunitní fildy v kombíku, kde se o nějaký chlupy nemusím starat.

Zelenkovské louky...

Skoro Polsko...

Jedna z deseti chalup...

 Po cestě se stavit na menší nákup a samozřejmě zmrzku. Počasí je přímo pohádkové, sluníčko a my už stoupáme Kounovem k Deštnému, zajíždím Míše ukázat chalupu v Končinách, co jsem tehdá našel, místo se jí líbí, ale co naplat, koupili ji muzikoterapeuti se záměrem terapeutického centra. Aspoň někdo kloudnej. Přijíždíme po páté na Zelenku, Míša nás vítá, Šimon také, Standa dojíždí záhy, idyla začíná. Rychle tam pouštím jedno uvítací a už se jdeme projít, dokud je počasí slunečné. Obcházíme ty nádherné chaloupky, zastrčené na loukách a v lesích. Je jich, že bys to na dvou rukách spočítal (večer se od Standy dovídám, že jich tam bylo ještě krátce po válce přes 40, poté co vysídli němce a neobsadili se, přejel je buldozer velikosti činžáku. V tom mě ten odsun sere a ještě i v jinech věcech).

Zelenka...

Po uspání Francina probíhá večer v typickém zelenkovském duchu, fotbal se Šímou, stodola, Holba, stodola Holba,... Jdeme se Standou spát kolem půl druhé a je si toho stále co povídat. Spíme do 8. Nevěříme. Francin stává obvykle po páté ranní. Holt prostě vysokohorský vzduch mu prospívá. Snídaně a jedem na Kozí chlívek (takovej namachrovanej penzion, kde za jednu noc zaplatíte, jako za prodloužený víkend na Zelence) na dětský den, berem do auta Míšu se Šímou. Při příjezdu začíná krápat, Fanouš do šátku spát. Rychle to oběhneme, Šíma splní všechny úkoly, všem pohádkovým bytostem nekompromisně tyká, jen na čarodejnici si netrouf a povídá dobrý den. Na oplátku si může zaskákat na nafukovacím hradu , kde je již tak 5cm vody. Nebojí se vlka nic a už tak divočí.Nakoupíme kozoovčí sýr k večeři a s durch mokrým Šímou zpátky. To už leje pořádně. Odpoledne proprší, vegetíme na chalupě, Míša spí a my s Francinem se kámošíme s Vasilem, který je někde z okolí Užhorodu, co je zde také ubytován. Poté nastává obdobný průběh večera jako v pátek. Ráno je počasí vlídnější, jdeme se projít na Trčkov, podívat se na "chalupu" pana Mertlíka, potkáme stádo nervozních krav, co by nás snad i snědli. Po obědě to balíme, jedem dom a stavíme se ještě v Hrašticích pro ty úžasný kozoovčí sýry.  Berem sýry, mléko, bryndzu. Najdete je ZDE. Mají otevřeno takřka kdykoli, pokud nejsou někde na trhu. Moc fajn lidi, co začali s kozama tak, že ji jednou známému hlídali :) no tak začíná takřka vždycky.

Šíma skládá puzzle u pirátky...

Nafukovací hrad alá tobogán...

Krávy...

Víkend super, přinesl spoustu pozitiv, nagativ neregistruji.

PS: Vasil se diví, že tu chodí po loukách a lesích volně zvěr (srny, laně, jeleni). U nich by to prý hned lidi zabili a snědli. Se Standou mu vysvětlujem, že tady se to nesmí, že jinak pokuta a případně i klepeta. Chvíli se na nás dívá a pak povídá, že nám něvěří, že to přece není možné :)

"Nemáte to tady jednoduché"

Nejde se o to nepodělit. Včera se počasí umoudřilo, Míša mi šla s Fanouškem naproti k vlaku, couráme se domů, situace jak z romantického filmu. Doma beru Fanouše do šátku na záda, kosu do ruky a jdeme před barák pokosit louku, tráva do pasu, místy po hruď. Celkem hezky nám to odsejpá, dostávám do ruky ten správný grif.

Je to úžasné, nabíjející...

Když kosím u silnice, zastavuje bílé naleštěné SUV, postarší pár, žena stahuje okénko, ptá se mě na cestu do Hotelu pod Zvičinou. Narovnávám se, otírám kosu i čelo a vysvětluji. Žena poděkuje, podívá se na mě s Fandou, na chalupu, trávu, nasadí lítostný až skoro strachující se výraz a vyřkne: ,,Nemáte to tady jednoduché". Zatahuje okénko, bílé SUV zabublá a šine si to směrem mnou vysvětleným. Sjedu koutkem oka espézetku a vidím tam áčko...Jdu tu legraci povědět paní domácí a smějeme se ještě večer.

 Myslím si, že postarší pár má aspoň téma večerního rozhovoru na recepci v hotelu u sklenky cinzana, jak to ten lid na venkově má těžké.