 |
| Dej dej dej... |
Kdyby mi někdo před rokem řekl, že se budeme stěhovat, tak bych ho podezříval z toho, že má přístup k mým myšlenkám. Ano, 24. června roku 2012 jsem se s velkou slávou stěhovali za vysněným bydlením na venkov. Jenže tam od začátku něco haprovalo. Měla to být malá roubenka na (polo)samotě v Orlických horách. A tady to bylo stavení větší než menší v Podkrkonoší u silnice. A já si říkám, proč jsem to dopustil. Celou tíhu viny beru klidně na sebe, nemám s tím problém, moje ego je dostatečně velké na to, aby se s tím vyrovnalo. Situace byla taková, že touha po potomkovi naprosto převážila porci štěstí při hledání místa pro život. Ukázkově by se to dalo vyjádřit situaci na překlápěcí houpačce v poměru dospělí jedinec vs 3 leté děcko.
Potomka jsme zplodili takřka lusknutím prstů, ale porodit chalupu snů nešlo ani císařským řezem. Paní domácí rostlo břicho, jak dýně v srpnu, situace se jevila beznadějně, bytem stále v temném, studeném domě v 1. poschodí, takřka nad diskotékou. Takže jsme se začli poohlížet i po jiných lokalitách. Stěhovali jsme se v 7 měsíci těhotenství a ještě než se Fanda narodil, já se už jel tajně podívat na jednu super chalupu do orliček. Byla to paráda, měl jsem to pro paní domácí nachystané jako překvapení po porodu. Nakonec jsem to nevydržel, u sklenky vína vybalil tu skvělou zprávu a záhy jsme málem jeli do porodnice. Tím večerem bylo vysvětleno, že doma je tady a nikam se nestěhujem.
 |
| Než Fa stačil stahat dřevo z lesa, zapadala mu tatra sněhem |
Na nějaký čas bylo toto téma doma tabu a nechával to paní domácí vstřebat, aby pochopila co pochopit měla. Trvalo půl roku, než jsem o tom mohl žertovat a další půlrok než to začla brát vážně. V létě rozhodnuto. Prodáme, na přechodnou dobu do HK do nájmu a v klidu hledat zapomenutý kout Orlických hor.
 |
| Fa a vláček od tety |
To pravé dobrodružství začlo, když se v listopadu ozval kupec budoucí a já doma přednesl vizi, že stěhovat se budeme před vánocemi. Několik dní slovní potyčky a nakonec návrh jednohlasně přijat. A pak už nás čekali samé nadívané perličky. Čtrnáct dní před plánovaným stěhováním napadlo 20cm sněhu, takže to vypadalo, že stěhování se bude muset posunout na oblevu, v bytě kam jsme se měli stěhovat nebyl ještě tři dny před našim přesunem plynoměr a den na to stále nefungovalo topení ani netekla teplá voda. Paní domácí se trochu hroutila, v bytě nefungovalo takřka nic a můj optimismus už sere všechny okolo. Dnes je 19. Prosince. Já kroutím poslední hodiny v práci před dovolenou, doma to vypadá, že Vánoce budou až v Lednu a Fa odkojený podmínkami, jak dítě Inuitů po necelém týdnu v Hradci už chytil nějakého bacila. |
 |
| Mikulášská výslužka kyne... |
|
A teď ten patos. Náš rok a pultý pobyt na chalupě, by se dal shrnout na místo, kde teplo bylo jenom ve světnici u pece. Do dřezu tekla jenom studená voda, která záhy odtékala do bandasky na mléko, páč jsme neměli odpad a musel jsem ji každý den vynášet na kompost. Tam, kde v koupelně byla teplota jako venku, takže už od září se Fa koupal zase ve vaničce ve světnici. Tam, kde jsme usínali v roubené místnosti při 12°C a probouzeli se do 4°C. A všechno to bylo skvělé, takové jaké jsem to chtěl, žít v dobrovolné skromnosti. Občas jsem litoval toho, že máme splachovací záchod :) Pečení prvního kváskového chleba, sbírání všeho co v přírodě roste a dá se zkonzumovat, vyrobit ze starých prken poličky. Jasně pro každého to není, já se v tom našel. Jen tam je ten háček, že to není v OH. Neříkám, že to tu genius loci nemá. Jen prostě pro mě tu není bo já vím, že na mě čeká někde jinde. Březová Stráň končí a s ní i tento "blog".
 |
| Balíme... |
 |
| Kočky to berou v klidu |
 |
| Paní domácí z toho začla pít |
 |
| Jako opravdu poslední noc |
 |
| Nová kapitola... |
 |
| Staré známe stoly... |
Do dneška nechápu, jak v hospodě v Podkrkonoší mezi Dvorem Králové, Novou Pakou a Trutnovem můžou točit desítku Gambrinus. To byl na mě od začátku hodně velkej faul.
