Židlička...

Jelikož už František sedí, tak jsme mu přivezli z červenky starou dobrou dřevěnou rozkládací židličku se stolkem. Nejvíce ho baví olizovat ty nohy, které jsou poté vzhůru nohama.

Mámo nos na stůl...

Sobota ve znamení hlíny...

Víkend za námi a víkend před námi. Ten, co je za námi, byl výživný jen co je pravda. V sobotu jsme jeli na workshop hliněného omítání do Velkého Vřešťova k manželům Kratochvílovým (Stáňa s Davidem). Sobotní ráno nenasvědčovalo azurové nebe, ale nebojíme se vlka nic. Standardně jsem dojel na místo bez pochybností, že nevím kam jedu. Místo, kde měl workshop probíhat, byl pasivní dům postavený z balíků slámy a rámové nosné konstrukce. Dozvěděli jsme s o historii domu (dům postaven cca 2 roky), pasivních domech, alternativním přístupu ke stavbě, hliněných omítkách a tak vlastně vše na co David se Stáňou věděli odpovědi. 

David vysvětluje krásu hliněných omítek...

Hlavní náplní byla praktická část a to namíchání a nanášení hliněné mazaniny na rákosové rohože, hliněná jádrová omítka se slámovou řezankou a hliněný štuk. Míšu zajímali nejvíce reliéfy, mě jak bývá zvykem vše. Francin si to užíval také. Při teoretické části spal v šátku, při praktické si hrál na zemi v trávě či na zemi v chodbě, kde se jádro nanášelo. Po obědě se pokračovalo v nanášení (Francin opět spal) a vyzkoušení štukování. S tím je teda pěknýho sr... , ale výsledek je více než uspokojivý. Dá se uhladit úplně do hladka.

Míchání  mazaniny...

Co mě na hliněných omítkách hodně baví, tak je ten materiál (voda písek jíl), práce převážně ruční (nožní) a organický vzhled. Nerovnost je žádoucí. Když si doma nahodíš opadanou zeď a máš to vlnité a  nerovné, tak na tebe každý kouká, jaké seš nemehlo či to zkomentují, že ten zedník co to nahazoval, měl asi oko z kašparovy krávy, že voko není ... voko vidí, a bla bla bla. Ale u hliněné, jim nejdříve spadne brada, páč to jen tak neviděli, pak si možná pomyslí něco o pravěku, možná okomentují i tu nerovnost, ale to ti je jedno, páč si myslíš svoje a hlavně víš svoje. A co je ještě hodně velká výhoda hliněných omítek? Kde jeden den skončíš, můžeš za měsíc pokračovat. Pořádně navlhčíš a jedeš, napojení nepoznáš.  

Ruční promíchávání jádra...

Nožní promíchávání jádra...

S Francinem nanášíme mazaninu na rákosové rohože...

David ukazuje nanášení jádra...

Míša nanáší jádro též...

Francin asistuje u kýble s jádrem...

Do reliéfu se pustila Zuzka ze Šumperka....

Při závěru už začínal byl náš miláček trochu protivný, tak jsem byli celkem rádi, že se pojede domů. Kdyby nestále práce na jiných částech chalupy, tak bych osekal chodbu na cihlu a "nahodil" hlínou. Stáňa s Davidem jsou úžasní lidé, s podobnými zájmy a názory. Odjížděl jsem domů s pocitem dobře vyplněné soboty. A to mě čekala ještě večerní výprava za táborníkama do Nesyty, kde měli "soustředění". I na klasickou večerní halekačku při kytarách došlo, tak jsem mohl jít v klidu spát.

Radek škrtí krk...

Ondra jako vždy s vervou...

Tohle si už moc nepamatuju...

Víkend ve znamení Výletů...

Na minulý víkend jsme měli vyjet do Červené Vody. V pátek po poledni jsem náhodou zjistil, že né naší vinou nám tam odmontovali elektroměr. Večer strávený při svíčkách vypadá romanticky, ale myslím si, že té romantiky si užijeme dosti i tady u nás. Plán přehodnocen, do červenky se pojede jen na otočku a po cestě ten výlet prostě padne. Sobotní ranní kapky na parapet dávaly najevo, že počasí tomu nebude nakloněno. Přes den se vyčasilo, po cestě zpět jsme i stihli konečně pogratulovat švagrovi k narozeninám, co měl, skoro by se hodilo říci hodně dávno. Od našich jsme odjížděli po páté hodině, domů víc jak hodinu cesty, akorát Francinovi na koupání. Jenže co ten výlet? Bude i kdyby Francin vřískal jak opice. Vzali jsme to směr Častolovice - Zámecká obora. Francina do šátku na záda, aby z toho taky něco měl. Osobně si myslím, že ho to pak ke konci už ani moc nebavilo, byl tak trochu přejetej, ale my si procházení rozkvetlou podvečerní oborou užili (aspoň já). Příjezd domů v 20:45 a Francine dobrou noc.

Koza...

Oslice s oslem

Nedělní ráno slunečné jak v Bibione, hurá na procházku s pejskama. Ale ne jen tak po louce. Zde zapracoval intelekt pana domácího a vymyslel, že půjdeme na Zvičinu, když už ji máme za chalupou. On to je taky jediný možný výlet, kde si budu moci dát pivo, páč na všech ostatních jako řidič mám útrum. Po cestě zpátky jsme i posbírali krásně nakvetlé pampelišky na med a paní domácí si spálila krk (já ne, já měl na krku Francina :) Odpoledne už proběhlo trochu tragičtěji a to pro nás pro všechny jaksi povinným výjezdem do Kauflandu, páč doma už nebylo co žrát.

Nahoru v manduce, čás spánku, dolů v šátku, koukání...

Spím... 

Jedna rodinná...

Dej, dej, dej....

A proč né....

Mám stejně svoje...

Zahrádka, skoro...

 Jo už je to skoro půl roku, co jsem se tu kasal, jak bude místo kočičáku zahrádka. Nechci se vymlouvat, ale jistou zásluhu na tom, že zahrádka vypadá jak vypadá, má i paní domácí. Ono se těžce něco tvoří, když máte v jednotce žáškodníka, takového toho červíka pokušitele, co vám stále našeptává, buď s náma doma, už toho nech, nás to doma samotné nebaví a když tomu všemu odoláte, tak prší. A to vidíte, jak to paní domácí za oknem všechno bujně roste a Vás polévá horko, že to nebude mít kam zasadit. Stále slyšíte, jak by ta zahrádka byla potřeba a vy vlastně neděláte nic jiného, než tu zahrádku (což mi vůbec nevadí), ale tempem 1 hodina denně (což mi vadí).

Ale zakopanej pes je i v jiné části zahrádky. Jsem se velice zhlídnul v permakultuře a to prostě není zahrádka jen tak ledajaká. Vysnil jsem si vyvýšené vyplétané záhony.  A jelikož kočičák je (byl) celý postaven na navážce, tak vše do hloubky 50cm vykopat a odvozit a novou hlínu zase navozit.

Kopeme...

Kopeme stále...

Počítač jsem vyměnil za nástroj chlapa...

Hrábě taky dostávají na frak...

No a když už to teda celé bylo vykopáno a vynošeno, páč množství větší než menší, bylo tvořeno nádhernými pískovcovými balvany, tak stačilo popadnout kárku a vyrazit pro pořezané klestí, co má soused na kopci a mám na něj požehnání.

První várka...

Zatloukám  a vytyčuji...

Když jsem si myslel, kolik jsme toho bordelu nepřivezli, tak mě po chvíli přešel smích, popadnul jsem kárku a pro druhou várku jsem již vyrazil sám. Kdybych to býval tušil, udělám to z krajin :)

Impro skleníkopařník...bez toho nejede vlak...

Vypleteno, zbytek jako podládka...

...navrh tlející seno, kompost a krtince co jsme posbírali na louce...

Hotovo, může se sázet. Momentálně vykopávám již prostor pro druhý záhonek, díra jak na zadržení stoleté vody na Vltavě, ale už mi chybí jen kousek a pojede se pro chrostí....takže, práci zdar, zahradničení zvláště...

Sázíme...

Běžím, tedy jsem...

Nastala nám trochu vynucená pauza. Na běhání nebyl čas, nálada a žádná další výmluva mě nenapadá. Ale jsem zpět a opět s vervou. Ještě před pauzou, na svátek práce, jsem se šel jen tak proběhnout. Byl jsem nějaký znavený, takže volím tu nejkratší trasu. Po vyběhnutí mě začínají bolet kolena. Na mysl mi přichází, jestli to je dobré. Když přichází kopec, kolena si čvachtají blahem, kopec jim prospívá, nic nebolí. Vybíhám ho snadno, přichází rovina a mírně se to sklání a opět mi kolena dávají za uši. Při druhém kopci se trochu hecnu a na kopci koukám na hodinky a říkám si seš pašák. Sbíhám do Brusnice, bolí to, ale už se vidím s krákorou na lavičce na zápraží. Výsledný čas 35:20, kilometráž 7,87. Jsme spokojen.

Včera jsme s Fanoušem dodělávali náš slavný plot, pak naváželi kameny a pak šup do postele. Já nazouvám kecky, venku to fouká, jak v přístavu v Marseille, honí se černé mraky. No uvidíme. Dáme si moji momentálně oblíbenou trasu okolo již zbořeného komunistického kravína. Ještě v Brusnici si připadám, jak kdybych vyběhl poprvé. Ta 14 denní pauza je znát. Celou dobu se hrozně ploužím, všechno mě bolí, nejvíc ruce a ramena. Při běhání mě bolí pracky, jsem opravdu troska. Přijde mi, že ať běžím na jakoukoli světovou stranu, tak mi stále fouká do ksichtu a pro vítr v zádech jsem se prostě nenarodil.  Když sbíhám do Brusnice ozývá se levé koleno, ale nedbám na to. Čas vypadá solidně, nezrychluji nic, běžím ve svém tempu. Dobíhám dom, v nohách 9,79 km a hodinky signalizují 42:47. A přes okno slyším, že Francin ještě nespí, řev, že i pejsci mají v předsíni přes hlavu polštář.

O víkendu jedem do Červenky a mě hrozně láká vzít kecky s sebou. Ty kopce tam jsou impozantní. No uvidíme.

Líbila by se mi trasa červenka - červenovodské sedlo - hvězda a po modrý zpátky...uvidíme

Co nás čeká a snad nemine...

Takže za prvé mně čeká zpracovat kvanta fotek. Na tom všem to celé stojí. Jako máme hotov jeden záhonek, ale report nikde, že. Dokončili jsme výběh pro psy, report nikde. Máme pampeliškovou šťávu, nic. Sypu si na hlavu a napravím.

Jak jsme nastínil, dodělali jsme výběh pro psy, o kterém jsem měl od začátku pochyby, že by naši anarchistku Judynu přiměl k tomu v něm zůstat. No a hned první den ho dvakrát, zatím nezjištěným způsobem, překonala a běhá si po loukách, jak se ji zamane. Já to říkal.

Včera odjeli do nového domova dvě koťata (Černá a Jiskra), Luna pojede v sobotu.

Máme hotov jeden záhon, na kterém už něco klíčí a roste, museli jsme zvětšit náš impro miniskleník, páč rajčata se tlačila ven. na dalším záhoně se pracuje, ale je to spojeno s úpravou příjezdové cesty, značně podmáčenou dešťovým svodem. Tudíž práce jde pomalu a půjde ještě pomaleji.Jelikož:

Tento víkend se jede do červené Vody vyklízet byt a možná třeba i nějaký výlet. Další víkend jedeme do Vřešťova na kurz hliněného omítání a já pak nejspíše pozdravit táborníky. No a 1. června do Liberce na Greenfest. No a když už tam budeme, tak ten Ještěd je prostě povinnost.

A já slibuji, že se na ty fotky vrhnu a příznivce zdravého pohybu ujišťuji, že dnes se jde po vynucené pouze opět běhat. 

Jilemnická rekreace...

Tak toto je malý pozdrav z Jilemnice Hope. V pondělí 8. měsíční prohlídka, aby Francin jako ukázal kolik přibral, kolik vyrost, jak se umí plazit a žvatlat a prej uděláme kontrolní sedimentaci, po těch antibiotikách. Ordinace nějak ztichla a doktorce začaly šedivět vlasy, sedimentace vysoká jak komín a prý do nemocnice, Jilemnice je prý fajn, fajn sestry, fajn doktoři, fajn město...tak Francina tahaj po vyšetření a jde od těch základních až k těm závažným, nám začínají taky šedivět vlasy, prý možná sanitou do HK vyvrátit leukémii, jdou na mě mdloby a ona to salmonella :) Po víkendu bych je měl mít doma...

Mám se fajn až na tu dlahu s kanylou...

Poprvé ve vaně...

Název zavádějící, leč pravdivý...naše koupelna poprvé dovolila svými klimatickými podmínkami Francina vykoupat ve vaně. Doposud byl odkázán pouze na vaničku ve světnici, kterou měl již jaksi na knop, kde poslední dny musel být umístěn úhlopříčným směrem. Počáteční rozpaky byly snadno překonány a vana v koupelně se zařazuje do programu dne. Minimálně do října, než se koupelna opět přemění do chladícího boxu. 

Povídám,  je to super...